Bunkr, CHKO Brdy

      

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7373617N, 13.8751606E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mekabutage

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Mlha, která mne na začátku výletu doprovázela, se pomalu rozpouštěla. Na obloze se pomalu, ale jistě, začal objevovat kamarád Puňťa. Kolem Puňti jsem občas zmerčil bílý mrak, který se snažil Puňťu na obloze skrýt. Ale Puňťa se nedal. Netrvalo dlouho a rozzářil se na obloze tak, že se v lese se zbytkem mlhy začala odehrávat hra světel a stínů a les získal zvláštní atmosféru.

 

Tlapkal jsem lesem po měkoučké lesní cestě a užíval jsem si každý krok. Puňťa zářil na obloze a paprsky posílal k zemi. Vysoké stromy paprskům v cestě bránily. Jak větřík s větvemi hýbal, na zemi se rozehrála hra, na kterou je radost pohledět.

 

Světlo střídalo stín. Větve stromů se pomalu hýbaly. Ve stínu mizely keříky borůvčí, které střídaly vysokou travičku. Občas paprsky kamaráda Puňti ozářily pařez, jindy mi ukázaly houbu, spadlou šišku či tajemnou pěšinku.

 

Tlapkal jsem lesem s očadly navrch kebule a nevěřil jsem vlastním očadlům. Les se s každým mým krokem zdál jiný, jen vysoké stromy stály pevně na svých místech. Les byl kouzelný a já jsem ho nepoznával. Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě chvilku po rovince, chvilku z kopečka. Než jsem se nadál, cesta má skončila. Stál jsem na rozcestí a po levé tlapce jsem měl obrovskou betonovou stavbu.

 

Merčil jsem obrovskou betonovou stavbu a vzpomínal jsem, odkud jí jen znám. Pomalu a jistě, vydal jsem se ke stavbě blíž. Utlapkal jsem jen pár kroků a dotlapkal jsem ke vchodu. Jen co jsem u vchodu stál, štěklo mi, kde to jsem.

 

Štěklo mi, že stojí před bunkrem, o kterém jsem štěkal ve své knize. Tehdy byl vchod do bunkru zabezpečen mříží. Mříž na místě zůstala dodnes, ale už vchod nechrání tak důkladně jako před lety.

 

Pomalu jsem obtlapkával bunkr a hledal jsem další změny. Ale už jsem žádné nenašel. Rozhlédl jsem se po okolí a zjistil jsem, že ani na tomto místě se nic nezměnilo. Vysoké stromy v okolí bunkru tvoří hluboký les. Hlubokým lesem line se potůček, který prozrazuje příjemné zurčení vodičky. Ptáčci tu stále pějí písně krásné, které by si měl poslechnout každý tulák, který k bunkru vyrazí.

 

Jsem moc rád, že se u bunkru skoro nic nezměnilo. Jsem moc rád, že je tu stále moc hezky. A také už teď vím, že se sem jednou opět vrátím.