Bunkr, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7287044N, 13.8506714E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cobeseteno

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice a pod dohledem kamaráda Puňti toulal po Brdech. Příroda krásně voněla. Březový háj po mé levé tlapce se pomalu halil do barev podzimu. Břízky samostatně rostoucí na sobě podzim ještě nedávaly znát. Snad jen trošku zesvětlaly, ale žluté lístky by na nich jeden pohledal.

 

Tlapkal jsem po kamenité cestě z mírného kopečka a očadla jsem si mohl vykoukat. Po levé tlapce jsem měl březový háj, po tlapce pravé plochu se spoustou vysoké travičky. V travičce se tu objevilo kapradí, tu stromek či keřík.

 

Tlapkal jsem místy mne ne moc dobře známými. Ať jsem vzpomínal sebevíc, myslím, že tudy jsem tlapkal naposledy před lety, když jsem tlapkal virtuální trek na podporu kámošů chlupáčů bez domova. Ale pak už mne sem tlapky tuším nezanesly. Až tentokrát udělaly výjimku. A já jsem byl za to rád.

 

Tlapkal jsem stále z kopečka, v kebuli se mi honila myšlenka za myšlenkou. Pod fousky jsem si poštěkával tolik myšlenek, že dnes už ani nevím, jak dlouho jsem z kopečka tlapkal. Zato si moc dobře pamatuji, jak se travička po mé pravé tlapce rozestoupila a mezi travičkou objevila se cesta vedoucí do míst, která sváděla k průzkumu.

 

Sesvištěl jsem z kamenité cesty se zvědavostí mi vlastní. Kopnul jsem do vrtule a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl po cestě vedoucí kamsi a spokojeně jsem si do kroku vrtěl chvostem. Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem kolem kazatelny. Skočil jsem pár dlouhých skoků, když se po mé levé tlapce objevila robustní betonová kostka. Před kostkou zmerčil jsem propast krytou klacíky a kovový komínek vyčuhující ze země.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co betonovou kostku zmerčil, musel jsem se posadit. Něco podobného jsem zmerčil mnohokrát. Ale takhle zachovalou, otevřenou a štěkl bych, že malou kostku, tu jsem zmerčil prvně.

 

Netrvalo dlouho a člobrdice mi prozradila, že jsem objevil další vojenský bunkr. Byť bunkr k návštěvě sváděl, prohlídku jsem si rozmyslel. Stále mám na paměti, jak se člobrdice bacila. A navíc, co kdyby v tomto bunkru někdo byl? Mohl by se mne leknout. Nebo by mne mohl vyděsit. Nebo bychom se polekali navzájem, a kdo by úzkými dveřmi opouštěl bunkr jako první? Ne ne, nemohl jsem dopustit, aby se stalo něco, co neovlivním. Ale, kdo ví, třeba jednou nepotlapkám s člobrdicí sám. Třeba jednou, až se člobrdici opět rozední a budeme mít doprovod, se do bunkru podíváme oba. Času máme dost a není kam spěchat.