Bunkr zkus/VI/C, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7269392N, 13.8674703E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gesamumada

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými hřejivými paprsky zahříval kožíšek. V tlapkách jsem měl už spoustu kilometrů a pomalu a jistě hledal jsem místo, kde bych alespoň na chvilku mohl složit celé své já.

 

Tlapkal jsem po zpevněné cestě do táhlého kopečka. Po pravé tlapce měl jsem mladý les. Po tlapce levé, to vám byla pastva pro má očadla. Na ploše větší než veliké kvetl jeden keřík vřesu vedle druhého. Jeden byl fialový, druhý bílý, další růžový. Střídaly se nepravidelně a dělaly plochu po mé levé tlapce krásnější než krásnou.

 

V místech, kde nekvetl vřes, merčil jsem keříčky borůvčí a občas i keříky brusinek. Mezi vší tou krásou jsem u cesty občas zmerčil trs kapradí. Jen jednou jsem však zmerčil měkoučkou cestu, která vedla mezi všechny ty krásné keříky.

 

To se ví, nezaváhal jsem ani na chviličku. Jen co jsem měkoučkou cestu po mé levé tlapce zmerčil, kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle vydal jsem se kupředu. Svištěl jsem do táhlého kopečka a od tlapek se mi prášilo. Míjel jsem vřes za vřesem i brusinku za brusinkou. Svištěl jsem kupředu po boku posledních kámošů z hmyzí říše, kteří se ještě neoddali zimního spánku.

 

Tlapka střídala tlapku a já svištěl dál a dál. Usvištěl jsem mnoho kroků, když v tom se přímo přede mnou objevila malá betonová plocha. Skočil jsem vysoký skok a v mžiku jsem se zastavil. To, co jsem zmerčil, mi vzalo poslední síly. Posadil jsem se, našponoval očadla a začal jsem kroutit kebulí.

 

Všude kolem mne byl rozkvetlý vřes. Za barevným vřesovištěm merčil jsem kopce a kopečky. Merčil jsem hluboké lesy, pole i louky. Merčil jsem městečka i vísky. Jen pár kroků ode mne merčil jsem černou díru vedoucí do hlubin země.

 

Seděl jsem na betonové ploše a kochal jsem se výhledem. Čekal jsem, až se ke mne připojí člobrdice a čekání jsem si krátil tak žádaným odpočinkem.

 

Co vám budu štěkat, kamarádi, tohle místo je ráj na zemi. Široko daleko nikde ani živoly. Všude je jen nádherná příroda, která se jen tak nezmerčí. Ale dotlapkat až sem, to chce odvahu. Ať se sem vydáte odkudkoli, vždy vás čeká cesta dlouhá. Ale stojí za to.