Čtyřmezí, Brdy

 

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7934958N, 14.0794986E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/derebucezu

 

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal po mých oblíbených Brdech. Tentokrát mne tlapky nenesly samotnou chráněnou krajinnou oblastí. Tentokrát jsem se toulal více severně, jen mrňousek od Hořovic, kam je to i z Prahy jen co by pro kostičku dosvištěl.

 

Tlapky mne nesly po měkoučké cestě nádherným lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké listnaté stromy. Pod vysokými listnatými stromy jsem občas zmerčil mladý rozčepýřený jehličnatý stromek. Mezi stromky vedla spousta tajemných pěšinek. Jenže stromy ani pěšinky jsem tentokrát vůbec nesledoval. Všechnu mou pozornost si přivlastnily nádherné barevné koruny listnatých stromů, které hrály všemi barvami podzimu.

 

Podzim byl všude kolem mne. Na stromech, pod stromy, na lesních cestách i pěšinkách. Jak jsem si tak užíval celou tu jeho krásu, najednou jsem si všimnul, že tlapkám po široké měkoučké lesní cestě lemované kamením.

 

Tlapky mne nesly hlouběji a hlouběji do lesa po této krásné cestě. Spadané listí mi šustilo pod tlapkami. Užíval jsem si každý krok, když v tom se přímo přede mnou zem doslova a do písmene propadla a přede mnou bylo jen hluboké kolo s bludným kamenem.

 

To vám štěknu, kamarádi, já jsem se ták leknul, až jsem se posadil. Co má tohle znamenat, to jsem netušil. Nikdy jsem nic podobného nezmerčil. Tušil jsem nějaký šlendrián, ale jaký, to mi ne a ne štěknout.

 

Seděl si na chvostu a přemýšlel jsem, co dál. Chtěl jsem se vydat na průzkum, ale místo se mi vůbec nelíbilo. Chtěl jsem se vydat na ústup, ale s tím celé mé já nesouhlasilo. Jak jsem tak seděl na místě a přemýšlel co a jak dál, štěklo mi, že jsem v mých oblíbených brdských lesích. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Fabiánka, patrona Brd.

 

V tu chvíli bylo rozhodnuto. Věděl jsem, že Fabiánek nedovolí, aby se mi něco stalo. Vždyť Fabiánek je dobrý duch, který nad všemi, kteří do brdských lesů v dobrém přicházejí, drží ochrannou ruku. A všechny ty, kteří by chtěli v Brdech neplechu dělati, ty z Brd žene svým hrůzostrašným kvílením.

 

Když jsem si byl jist, že se mi nemůže nic zlého stát, pomalu a obezřetně vydal jsem se kupředu. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl pro jistotu v pohotovosti. Ale nic zvláštního mi nehlásily. Ušadla slyšela jen příjemné šumění lesa, famfrňák větřil omamnou vůni a očadla stále merčila obrovský kruh uprostřed cesty.

 

Pomalu, krok sun krok, tlapkal jsem blíže a blíže k tajemnému kruhu. Užuž jsem byl skoro u něj, když jsem si po své levé tlapce všimnul veliké dřevěné tabule. Hodil jsem na tabuli očadlem, když v tom jsem uslyšel slova člobrdice. Povídala mi, že stojím na Čtyřmezí, na místě, kde se spojují čtyři cesty. Každá cesta přichází z jiné obce. V tomto místě se prý potkávají dokonce čtyři katastry čtyř obcí. Kruh, který v cestách stojí, je místo, kde se všechny čtyři katastry spojují. V kruhu nestojí bludný kámen, ale kámen, který značí hranice už od doby samotné Marie Terezie.

 

To vám štěknu, kamarádi, tohle místo je opravdu zvláštní a moc krásné. Prý je dokonce v České republice unikátní. Když jsem tohle všechno zjistil, tak mi štěklo, že se nemám čemu divit. Jak už roky moc dobře vím, a vy víte také, v Brdech je možné všechno. Tak proč by v nich nemohlo být Čtyřmezí?