Fabiánovo lože, Brdy

 

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7943158N, 14.0562317E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/delamolota

 

Byl krásný den a já jsem natěšenější než natěšený vyskakoval na malém plácku uprostřed Brd z Toyoťáka. Můj dnešní úkol zněl jasně. Najít místo, kde bydlí patron mých oblíbených Brd, Fabián. Podle pověstí na místě ještě jako rytíř Fabiánek bydlel, ale dnes o tomto mluví opravdu jen pověsti. Zato místní člobrdové dodnes vypráví, jak na místě Fabiánka slýchají. Prý tu kvílí do noci a nedá se poslouchat. Ale já moc dobře vím, že Fabiánek kvílí jen na ty, kdo do brdských lesů nepřichází s dobrým úmyslem. A takový já nejsem. I proto jsem se odvážil domov Fabiánka navštívit.

 

Tlapkal jsem nádherným brdským lesem a nikam jsem nespěchal. Očadla, ušadla, famfrňák a tentokrát i kožíšek jsem měl v pohotovosti. Očadla rejdila po okolí. Ušadla poslouchala zvuky lesa. Famfrňák větřil úžasnou vůni místní přírody. Kožíšek mi měl hlásit, kdyby náhodou zjistil něco, co by se mi nemuselo líbit. Ale za celou cestu mi kožíšek nic nehlásil.

 

Tlapkal jsem nádhernou přírodou a užíval jsem si každý krok. Vystoupal jsem na kopeček. Stlapkal jsem z kopečka. Narazil jsem na prapodivnou modrou turistickou značku, kterou jsem se jal sledovat.

 

Pomalu, s očadly na stopkách, sledoval jsem prapodivnou značku. Nejdříve mne vedla po měkoučké lesní cestě lesem, kde mi svět místy ležel u tlapek. Najedou, zničehonic, mne však svedla na pěšinku vedoucí mezi mladými stromky do hlubokého lesa.

 

Chvilku jsem přemítal, zda i dál mám značku sledovat, ale něco ve mne mi říkalo, že bez ní místo nenajdu. I proto jsem se vydal dál, do míst, kam bych normálně netlapkal.

 

Protlapkal jsem zatáčkou, obtlapkal jsem pařez. Přetlapkal jsem malou diviznu, když v tom se přímo přede mnou pěšinka rozestoupila. Uprostřed pěšinky zmerčil jsem velký kamenný útvar a před ním velký balvan. Na kamenném útvaru zmerčil jsem modrou kostičku a bílý nápis Fabiánovo lože.

 

To vám štěknu, kamarádi, než jsem se nadál, byl jsem ve svém cíli. Najít Fabiánovo lože není vůbec nic náročného. Fabiánek mi do kroku nekvílel, zato čím blíže Fabiánkovu domovu jsem byl, tím více ptáčků mi do kroku pělo. Bylo to takové zvláštní, hřejivé. Celý les byl tichý, ale u Fabiánka ptáčci pěli. A nebyli to jen ptáčci, co zvláštního jsem u Fabiánova lože zaznamenal. Zjistil jsem, že tu roste spousta chráněných květin. Sám jsem zmerčil divizny i náprstníky. A samozřejmě spoustu dalších květin, které ale pojmenovat nedokážu.