Památník železné opony, NP Šumava

 

Kraj: Jihočeský kraj

Okres: Prachatice

GPS souřadnice: 48.9664850N, 13.5926081E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mupevuzale

 

Byl nádherný den a já jsem se po boku člobrdice toulal Šumavou. Na obloze zářil kamarád Puňťa, kolem Puňti poletovaly bílé mráčky. Vlahý větřík vanul a příjemně mne laskal v kožíšku.

 

Tlapkal jsem po silničce, po které občas projede auto i autobus, do táhlého kopečka. Za chvostem jsem měl les, po levé tlapce kopec, po pravé tlapce mi svět ležel u tlapek. Přes pastviny a louky merčil jsem kopce a kopečky. Merčil jsem hluboké lesy a před lesy pastviny. Svět jsem měl jako na tlapce a nemohl jsem se vynadívat.

 

Tlapkal jsem stále kupředu, přímo za famfrňákem. Čím hlouběji v České republice jsem byl, tím více člobrdů jsem potkával. Čím více člobrdů jsem potkával, tím překvapenější jsem byl. Vždyť ještě před chvílí jsem byl v Německu a tam jsem na člobrdu nenarazil. Ale tady, tady jich bylo.

 

Očadla jsem měl na stopkách, člobrdici blízko u boku. Tlapkal jsem pomalu člobrdičím tempem a přemýšlel jsem nad tím, kam mne tlapky nesou. Vždyť potkat tolik člobrdů v přírodě, to se mi jen tak nepoštěstí.

 

Podle množství člobrdů jsem soudil, že mne tlapky nesou na místo známé, něčím zajímavé. V kožíšku jsem moc dobře cítil, že sem člobrdové nepřišli za nádhernými výhledy. Tušil jsem, že v tom bude něco víc.

 

Netrvalo dlouho a tlapkal jsem ve štrůdlu. Kámošky kravky na mne koukaly z pastviny, a kdyby mohly, klepaly by si na čelo. S kravkami jsem hodil krátký štěk, otočil jsem se, a to, co jsem zmerčil, mi vyrazilo dech.

 

Jen pár kroků za chvostem, jen pár kroků od cesty, zmerčil jsem stěnu zbořeného domu s jedním oknem. Vedle této stěny merčil jsem spoustu sloupů, drátů a informačních tabulí. Za informačními tabulemi zmerčil jsem spoustu betonových zátarasů. Vedle betonových zátarasů zmerčil jsem cestu a za cestou dům jako z pohádky.

 

Chvilku jsem stál na místě a valil očadla. Postupně jsem se dostal blíže ke všem těm drátům a zátarasům. Ani nevím, jak jsem se dostal k tabulím, které byly plné informací o železné oponě, pohybu člobrdů a životu v tomto ne tak dávno zakázaném pásmu.

 

Byl jsem na místě zvláštním, na kterém se mi ježil kožíšek. Všude byla spousta člobrdů a atmosféra byla ták tklivá. Když na to nyní myslím, jsem moc rád, že mne sem tlapky donesly. Jsem moc rád, že jsem se dozvěděl něco víc z ne tak dávné historie. Ale moc dobře vím, že sem už mne tlapky jen tak nedonesou. Přeci jen, raději poznávám místa krásná, pozitivní a pro davy člobrdů neznámá.