Pramen Brdlavka, Brdy

 

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.8002850N, 14.0643550E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fagoretuka

 

Byl krásný den, který přímo vybízel k pořádné prochajdě. Na obloze zářil kamarád Puňťa, který dělal den krásnější než krásný. Kolem Puňti poletovaly mraky, které se snažily za každou cenu Puňťu na obloze skrýt. Jenže Puňťa se nedal. Jak se tak s mraky přetahoval o postavení na obloze, v nádherném barevném brdském lese rozehrála se hra světel a stínů a proměnila Brdy v pohádkový les.

 

Tlapkal jsem nádhernou bučinou a užíval jsem si každý krok. Čím více se Puňťa s mraky přetahoval o to, kdo bude obloze vládnout, tím byla bučina krásnější. Barvy měnily odstíny a díky větříku ve větvích padalo další a další listí. Když větřík více fouknul, jako by barevné listí pršelo. Tehdy jsem kopnul do vrtule a jako jura rozsvištěl jsem se napříč lesem. Nikam jsem nespěchal. Žádný cíl jsem neměl. Jen jsem měl hroznou radost z toho všeho, co se kolem mne dělo.

 

S radostí mi vlastní svištěl jsem napříč bučinou. Brzy mi bučina na jedné straně cesty nestačila. Mnohokrát jsem přesvištěl lesní cestu, mnohokrát jsem vysvištěl na nevysoký kopeček, jen jednou jsem prosvištěl kolem baru pro mé lesní kámoše.

 

Svištěl jsem pohádkovou přírodou, užíval jsem si každý krok, když jako mávnutím kouzelného proutku bučina skončila. Dosvištěl jsem do jehličnatého lesa, protkaného pěšinkami, kde jen jednu z nich značila modrá turistická značka.

 

Kudy dál věděl jsem hned. Moc jsem se nerozmýšlel. Jen co jsem modrou značku zmerčil, rozhodl jsem se zjistit, kam vede. Vydal jsem se po pěšince vedoucí mezi mladými rozčepýřenými stromky z prudšího kopečka. Utlapkal jsem jen pár kroků, když kopeček skončil. Protlapkal jsem bažinou, když v tom se přímo přede mnou objevila široká lesní cesta. Zpoza široké lesní cesty slyšel jsem zurčení vodičky. V tu chvíli jsem opět kopnul do vrtule a než mi člobrdice stihla cokoli říct, už jsem měl lesní cestu za chvostem a brodil jsem se vodičkou.

 

To se ví, koupat jsem se nebyl. Ale jak jsem tak svištěl lesem, hrozně mi vyschlo v krku. A zahnat žízeň, to se přeci musí. Ale koupat se v tyto dny? To by byl přeci nerozum.

 

Jen v po kotníky hluboké říčce jsem se procházel a pil jsem, co mi stejkárna dovolila. Snažil jsem se říčku vypít, ale to se mi nepodařilo. Jak jsem tak pil a rozhlížel jsem se kolem sebe, všimnul jsem si bílé paní na kmenu vysokého stromu. Nevěřil jsem vlastním očadlům. Vždyť co by dělala bílá paní na stromě? Navíc, když bílá paní neexistuje? To jsem musel objasnit.

 

Vytlapkal jsem z říčky, zdolal jsem krátký vydatný kopeček. Utlapkal jsem jen pár kroků, když v tom se přímo přede mnou objevila malá dřevěná stříška. Zpod dřevěné stříšky vytékala průzračně čistá vodička. Za dřevěnou stříškou zmerčil jsem kmen stromu, který jsem hledal. Na kmeni stromu zmerčil jsem sošku bílé paní.

 

V tu chvíli mi to štěklo. Objevil jsem studánku, která má svou strážkyni. Strážkyní studánky není nikdo jiný, než tahle svatá panna. A proč zrovna tato studánka má svatou patronku? Snad proto, že studánka ukrývá pramen říčky, ale kdo ví.