Studánka U Svážnice, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7430100N, 13.8619000E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/heropejane

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblasti Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který, když mu to vysoké stromy dovolily, mi zahřál kožíšek svými hřejivými paprsky. Větřík, který zlehka vanul a nesl vůni podzimu, mi příjemně laskal kožíšek. I kamarády ptáčky jsem občas zaslechl zapět píseň krásnou, jakou už jsem dlouho neslyšel.

 

Tlapky mne nesly z kopečka po zpevněné lesní cestě. Po levé tlapce měl jsem mladý hustý les. Po tlapce pravé měl jsem les vzrostlý. Po pravé tlapce rostl vysoký strom vedle vysokého stromu, jen občas jsem zmerčil stromek mladý, krásně rozčepýřený.

 

Mladé stromky po mé pravé tlapce by jeden pohledal, zato pěšinky vedoucí do hloubi lesa, ty jsem hledat nemusel. Byly všude. Klikatily se mezi vysokými stromy. Vedly kamsi do hloubi přírody. Křížily se mezi sebou. A nesly stopy mých místních kámošů.

 

Jen co jsem si z cesty všimnul množství tajemných pěšinek, nedalo mi to. Musel jsem opustit člobrdici. Musel jsem opustit zpevněnou lesní cestu. Musel jsem zjistit, kdo z lesních kámošů v tomto vzrostlém lese bydlí.

 

Jen pár kroků po zpevněné lesní cestě jsem utlapkal, když se mé tlapky dotkly měkoučké země. Jen co se mé tlapky dotkly měkoučké země, našponoval jsem ušadla, zaostřil očadla, famfrňákem jsem se zhluboka nadechl, kopnul jsem do vrtule a v mžiku jsem svištěl po měkoučké pěšince a od tlapek mi odlétalo jehličí.

 

Svištěl jsem po pěšince do hloubi lesa a hledal jsem stopy místních kámošů. Objevil jsem stopy kámošek srnek, objevil jsem stopy kámošky lišky. S lesními kámoši v merku vrátil jsem se k člobrdici. Utlapkal jsem jen pár kroků, když v tom mi cestu zkřížil dlouhý slepýš, kterého asi probudilo krásné teplé počasí.

 

Jen chvilku jsem strávil s kámošem slepýšem, jen chvilku jsem svištěl po zpevněné lesní cestě. Než jsem se na zpevněné lesní cestě stihl rozkoukat, už mne tlapky nesly po sotva viditelné měkoučké lesní cestě kamsi.

 

Svištěl jsem do hloubi lesa a nemohl jsem zastavit. Něco mne k sobě táhlo, ale co to je, to jsem nevěděl. Svištěl jsem do hloubi lesa, prosvištěl jsem přes koberec mechu. Sesvištěl jsem z kopečka, prosvištěl jsem bahýnkem, vysvištěl jsem kopeček, když v tom se přímo přede mnou objevil dřevěný stolek, u stolku lavička a u lavičky dřevěná stříška. Skočil jsem dlouhý skok a s kebulí pod stříškou jsem se posadil.

 

Koukal jsem pod dřevěnou stříšku, kochal jsem se pohledem na průzračně čistou vodičku. Byl jsem u krásné dřevěné studánky, která je tu určitě mnoho let. Podle jejího blízkého okolí bych štěknul, že tohle místo mnohé pamatuje. Také bych štěknul, že se tu už občerstvilo člobrdů.