Studánka U Svážnice, CHKO Brdy
Kraj: Středočeský kraj
Okres: Beroun
GPS souřadnice: 49.7430100N, 13.8619000E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/heropejane
Byl krásný den a já jsem se po
boku člobrdice toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblasti Brdy.
Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který, když mu to vysoké stromy
dovolily, mi zahřál kožíšek svými hřejivými paprsky. Větřík, který zlehka vanul
a nesl vůni podzimu, mi příjemně laskal kožíšek. I kamarády ptáčky jsem občas
zaslechl zapět píseň krásnou, jakou už jsem dlouho neslyšel.
Tlapky mne nesly z kopečka
po zpevněné lesní cestě. Po levé tlapce měl jsem mladý hustý les. Po tlapce
pravé měl jsem les vzrostlý. Po pravé tlapce rostl vysoký strom vedle vysokého
stromu, jen občas jsem zmerčil stromek mladý, krásně rozčepýřený.
Mladé stromky po mé pravé tlapce
by jeden pohledal, zato pěšinky vedoucí do hloubi lesa, ty jsem hledat nemusel.
Byly všude. Klikatily se mezi vysokými stromy. Vedly kamsi do hloubi přírody.
Křížily se mezi sebou. A nesly stopy mých místních kámošů.
Jen co jsem si z cesty
všimnul množství tajemných pěšinek, nedalo mi to. Musel jsem opustit člobrdici.
Musel jsem opustit zpevněnou lesní cestu. Musel jsem zjistit, kdo
z lesních kámošů v tomto vzrostlém lese bydlí.
Jen pár kroků po zpevněné lesní
cestě jsem utlapkal, když se mé tlapky dotkly měkoučké země. Jen co se mé
tlapky dotkly měkoučké země, našponoval jsem ušadla, zaostřil očadla,
famfrňákem jsem se zhluboka nadechl, kopnul jsem do vrtule a v mžiku jsem
svištěl po měkoučké pěšince a od tlapek mi odlétalo jehličí.
Svištěl jsem po pěšince do hloubi
lesa a hledal jsem stopy místních kámošů. Objevil jsem stopy kámošek srnek,
objevil jsem stopy kámošky lišky. S lesními kámoši v merku vrátil
jsem se k člobrdici. Utlapkal jsem jen pár kroků, když v tom mi cestu
zkřížil dlouhý slepýš, kterého asi probudilo krásné teplé počasí.
Jen chvilku jsem strávil
s kámošem slepýšem, jen chvilku jsem svištěl po zpevněné lesní cestě. Než
jsem se na zpevněné lesní cestě stihl rozkoukat, už mne tlapky nesly po sotva
viditelné měkoučké lesní cestě kamsi.
Svištěl jsem do hloubi lesa a
nemohl jsem zastavit. Něco mne k sobě táhlo, ale co to je, to jsem
nevěděl. Svištěl jsem do hloubi lesa, prosvištěl jsem přes koberec mechu.
Sesvištěl jsem z kopečka, prosvištěl jsem bahýnkem, vysvištěl jsem
kopeček, když v tom se přímo přede mnou objevil dřevěný stolek, u stolku
lavička a u lavičky dřevěná stříška. Skočil jsem dlouhý skok a s kebulí
pod stříškou jsem se posadil.
Koukal jsem pod dřevěnou stříšku,
kochal jsem se pohledem na průzračně čistou vodičku. Byl jsem u krásné dřevěné
studánky, která je tu určitě mnoho let. Podle jejího blízkého okolí bych
štěknul, že tohle místo mnohé pamatuje. Také bych štěknul, že se tu už
občerstvilo člobrdů.
Komentáře
Okomentovat