Vrchol Kuchyňka, Brdy

   

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7864325N, 14.0754469E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bonutamuho

 

Byl typický podzimní den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal nádhernou brdskou přírodou. Z houštin jsem občas zaslechl zapět kamaráda ptáčka. Z oblohy na mne občas kouknul kamarád Puňťa. Věrný větřík mne doprovázel po celou dobu této toulky a příjemně mi chladil kožíšek.

 

Cesta, po které jsem se tentokrát vydal, mi dala zabrat. A to jsem si k průzkumu vybral cestu, která vedla nádherným listnatým lesem skoro po rovince. Jenže, jak už mnozí z vás moc dobře ví, v Brdech se může stát cokoli. I cesta, která se zdá býti rovinkou, se může změnit v cestu vedoucí do pořádného kopečka. A přesně toto se mi stalo tu.

 

Jen co krásný listnatý les plný hřejivých barev vystřídal les jehličnatý, skončila nádherná rovná cesta. Z rovinky se stal kopeček, který se s prvními vzrostlými stromy stal kopcem. V místě, kde jehličnaté stromy nahradily majestátní listnáče, v místě, kde měkoučkou zem pod stromy nahradily balvany, se ze stoupání stal pořádný krpál. Krpál, ze kterého byl nádherný pohled na podzim, který vládnul místní přírodě. Krpál, který dal mým tlapkám ták zabrat.

 

Škrábal jsem se do kopečka. Tlapka střídala tlapku. V kebuli mi létala stále dokola jedna a tatáž myšlenka. Nemyslel jsem na nic jiného, než že nyní nesmím zastavit. Kdybych nyní zastavil, už se jen tak neroztlapkám.

 

Pomaleji než pomalu stoupal jsem vzhůru. Utlapkal jsem mnoho kroků, přišel jsem o mnoho sil. Užuž jsem si začínal myslet, že stoupání neskončí, když v tom se parádní krpál stal krásným kopečkem.

 

Do kopečka se mi tlapkalo, jedna radost. Po namáhavém krpálu se mi zdálo, jako bych tlapkal po rovince. Najednou jsem tlapkal jako jura. Člobrdici jsem měl za chvostem a vzdálenost mezi jí a mnou se zvětšovala. Věděl jsem, že člobrdici nesmím ztratit z dohledu. Ale také jsem věděl, že kdyby člobrdice chtěla stoupání vzdát, když už budu skoro na kopečku, přemůže se a krpál zdolá. I proto jsem tlapkal stále dál a dál, když v tom jsem mezi velkým a malým bukem zmerčil hromadu kamení. Z hromady kamení k nebi čněl velký dřevěný kříž. Od dřevěného kříže merčil jsem mnoho pěšinek, které všechny vedly z kopečka. V tu chvíli mi to štěklo.

 

Byl jsem na vrcholu. Vyškrábal jsem se na další brdský vrchol. Byl jsem u dalšího brdského kříže. Nyní jsem si konečně mohl odpočinout.

 

Za dobu delší než dlouhou, se po mém boku objevila člobrdice. Tvářila se všelijak, jen ne svěže. Ale i tak na ní bylo vidět, že je ráda, že vrchol zdolala.

 

Snad to bylo tím, kdo ví, že už mne čekala jen cesta z kopečka. Najednou jsem byl plný sil a mohl jsem svištět dál. Mohl jsem svištět slalom mezi stromy, mohl jsem si užívat šumění spadaného listí u mých tlapek. Najednou jsem měl i já radost že jsem tady. I já jsem měl radost, že jsem tento vrchol s netradičním názvem Kuchyňka zdolal. Nyní tak mám v tlapkách další brdský vrchol. Vrchol mezi brdskými vrcholy ne zrovna vysoký, ale zato náročný. A to se počítá.