Vrchol Siebensteinkopf, Německo

 

Kraj: Jihočeský kraj

Okres: Prachatice

GPS souřadnice: 48.9654958N, 13.5755322E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fesolocado

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice a pod dohledem kamaráda Puňti toulal nádhernou šumavskou přírodou. Tlapky mne nesly po kamenité cestě vzhůru k výškám. Čím déle jsem stoupal, tím krásnější svět jsem kolem mne merčil. V místech, kde se kamenitá lesní cesta změnila v kamenitou pěšinu, v místech, kde pěšinu lemovala spousta kamenů označující hranici dvou států, jsem si připadal, jako bych se toulal pohádkou.

 

Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byl hustý mladý les, který pěšinu svíral z obou stran. Neměl jsem kam uhnout. Musel jsem tlapkat pouze dopředu, hezky za famfrňákem. V místech, kde se občas hustý les rozestoupil, jsem měl svět jako na tlapce. Merčil jsem kopce blízké i vzdálené, merčil jsem hluboké lesy. Než jsem se pořádně do dálky rozhlédl, už jsem byl opět na pěšince vedoucí hustým mladým lesem.

 

Když jsem si na střídání mladého hustého lesa a nádherných výhledů zvyknul, hluboký mladý les jsem měl za chvostem. Přede mnou byl kopec porostlý suchou travičkou se spoustou lesních cest a pěšin. Pěšinky křížily lesní cesty a mizely v dáli. Lesní cesty vedly kamsi mezi stromy. Všude kolem mne byly hraniční kameny. Držet směr nebylo vůbec jednoduché, ale já jsem se nedal. Rozhodl jsem se, že potlapkám vzhůru, až k oblakům.

 

Jak jsem se rozhodl, tak jsem i učinil. Pěšinky a lesní cesty mne nechávaly naprosto v klidu. Já jsem tlapkal po pěšinkách, které vedly do kopečka. Čím výše do kopečka mne vedly, tím byla příroda kolem mne jiná. Mladé lesy jsem měl už dávno za chvostem. Nyní jsem tlapkal po pěšinkách vedoucích vysokou travičkou. Z pěšinek jsem merčil místy mladé stromky, jinde nízké suché kmeny. Mezi tím vším merčil jsem balvany. Za tím vším merčil jsem vysoké kopce a hluboké lesy.

 

Naskytly se mi výhledy nevídané, kterých jsem se nemohl nabažit. Že stále stoupám do kopečka, to jsem poznal jen díky krásnějším a krásnějším výhledům. Kochal jsem se nádhernými výhledy, kochal jsem se přírodou, když v tom se přímo přede mnou, před několika málo mladými stromky, objevil vysoký dřevěný kříž.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem kříž zmerčil, leknutím jsem se posadil. Byl ták veliký a já jsem ho vůbec nečekal. U kříže jako by končil svět. Stoupat nebylo kam. Ale výhledy, ty byly parádní. Merčil jsem kopce i kopečky v dáli daleké. Merčil jsem pěšiny a pěšinky lemující kopec. Merčil jsem balvany v zatáčkách pěšin. Merčil jsem turistické značení na dřevěných sloupech.

 

Byl jsem na místě, kde mi svět ležel u tlapek a příroda byla ták jiná, než jakou znám. Byl jsem na místě moc krásném a nezapomenutelném. Byl jsem na jednom z nejvyšších vrcholů, na který mne tlapky zanesly. A víte co, kamarádi? Vůbec se mi nechtělo vrchol opouštět. Ale musel jsem. Už se brzy stmívá. A co bych sám s člobrdicí dělal takhle u oblak?