Studánka, Brdy

  

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7910644N, 14.0578508E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/ketofotabu

 

Byl zamračený podzimní den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal nádhernou brdskou přírodou. Na obloze letěl jeden velký šedivý mrak, který ne a ne alespoň na chvíli pustit kamaráda Puňťu na oblohu. Vlahý větřík vanul a příjemně mne laskal v kožíšku. Z hloubi lesa jsem co chvilku zaslechl zapět kamaráda ptáčka, který se co nevidět schová před zimou ještě hlouběji v lese. Tento krásný den jsem se toulal po Brdech a užíval jsem si každý krok.

 

Chvilku jsem tlapkal lesem smíšeným, chvilku jsem tlapkal lesem listnatým. Užíval jsem si každý krok, který jsem utlapkal nádherou přírodou, která byla všude kolem mne. Očadla byla ve svém živlu. Nebyla jediná barva podzimu široko daleko, kterou by nezaznamenala. Famfrňák si užíval vůni lesa, která je cítit pouze na podzim. Mísí se v ní příjemné teplíčko s vůní listí a dřeva. A ušadla? I ta si přišla na své. Poslouchala štěbetání i zpěv kamarádů ptáčků, poslouchala šumění větříčku ve větvích.

 

Jak dlouho jsem nádherným lesem tlapkal, to vám, kamarádi, neštěknu. Utlapkal jsem mnoho kroků, mnohokrát jsem změnil směr. Najednou jsem tlapkal po měkoučké lesní cestě ze strmého kopečka hlubokým jehličnatým lesem, který ták krásně voněl bahýnkem.

 

Ono se není čemu divit. Bahýnko bylo všude kolem mne. Asi tu v posledních dnech trošku sprchlo.  Měkoučká lesní cesta, po které jsem tlapkal, byla ták čvachtavá a samá loužička že jsem si připadal, jako bych byl v ráji. Nemusel jsem hledat žádné lázně. Já jsem se lázněmi brodil. Co chvilku mi ujela tlapka, co chvilku jsem se sklouznul. Co chvilku se mi na kožíšku objevilo super bájo bahýnko. A než jsem dotlapkal na rovinku tak jsem ták krásně voněl, že se ke mne ani poslední komár této sezóny neodvážil přiblížit.

 

Člobrdice mne chvilku následovala, ale po chvilce cestu, po které jsem tlapkal, opustila a raději šla po kraji lesa, těsně vedle cesty. Mne se také snažila z cesty svést, ale já jsem se nedal. Odolával jsem pokynům, odolával jsem žadonění. A dobře jsem udělal. Na konci cesty jsem totiž objevil pěšinku vedoucí do hloubi lesa, které bych si jinak určitě nevšiml.

 

Jen co jsem pěšinku zmerčil, pořádně jsem se oklepal. Bahýnko se z mého kožíšku rozlétlo do všech stran. Troška bahýnka, která se v mém kožíšku stále držela, ho opustila hned, co jsem se vydrbal ve vysoké travičce. Odtud jsem po pěšince tlapkal jako velký Frája, s čistým kožíškem a  úsměvem na kebuli plný očekávání, kam mne asi pěšinka zavede.

 

Chvilku jsem jen tak tlapkal po pěšince, když v tom mne do famfrňáku uhodila vůně vodičky, ve které se nachází spousta spadaného jehličí. Famfrňák navětřil vůni, která mne vždy dovede na místo krásné. A já jsem si byl naprosto jist, že mne na krásné místo dovede i tentokrát.

 

Sotva se úžasná vůně dotkla mého famfrňáčku, kopnul jsem do vrtule a vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem do hloubi lesa rychleji než rychle. Svištěl jsem ták rychle, až mi od tlapek odlétalo jehličí. Svištěl jsem kupředu dokonce ták rychle, že se mi ušadla jen taktak udržela na kebuli a stromy, kolem kterých jsem svištěl, se mi zdály rozmazané.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, když v tom se přímo přede mnou objevil malý dřevěný domeček. Skočil jsem dlouhý skok a musel jsem brzdit. Jen taktak jsem nenarazil do zavřených dvířek vedoucích do malého dřevěného domečku. Domečku, od kterého se linula ona vábivá vůně.

 

Chvilku jsem stál na místě a čekal jsem na člobrdici, když v tom mi to štěklo. Vábivá vůně nepřicházela z domečku, ale z místa kousek od domečku. Otočil jsem kebuli a všiml jsem si sotva viditelného potůčku, který vytékal zpod domečku.

 

V tu chvíli jsem byl doma. Věděl jsem, že jsem objevil další brdskou studánku. Objevil jsem studánku, která slouží jen člobrdům. A to ještě pouze člobrdům, kteří mají opravdu dlouhé ruce. Vodička je totiž hluboko pod domečkem. Ale je tam a to se počítá.