Studánka Štadruž, Brdy

 

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5752983N, 13.8245000E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/dakemuzujo

 

Byl krásný mrazivý den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal mými oblíbenými brdskými lesy. Z oblohy na mne občas vykouknul kamarád Puňťa, sem tam mne v kožíšku polaskal větříček. Pod tlapkami mi praskala zmrzlá zem. Když nebyl Puňta na obloze, rozprostřel se po obloze naducaný mrak, který sliboval vydatnou sněhovou nadílku.

 

Tlapkal jsem si tempem tlapka tlapku mine po zpevněné lesní cestě. Chvilku jsem tlapkal do kopečka, chvilku jsem tlapkal z kopečka. Užíval jsem si každý krok, když v tom se ke mne přihnala ségruše a dělala vše pro to, abych s ní dělal psí kusy. A že mne nemusela přemlouvat dlouho, to si můžete, kamarádi, písknout.

 

Než jsem se nadál, svištěl jsem kupředu se ségruší v kožíšku. Blbnul jsem jako malé štěndo. Chvilku jsem naháněl ségruši, chvilku jsem před ségruší zdrhal. Ani nevím, jak jsem se dostal do míst, kde rostl mladý listnatý stromek vedle mladého jehličnanu.

 

Dosvištěl jsem na místo mne ták dobře známé. Dosvištěl jsem na místo, které když jsem objevil prvně před lety, bylo úplně jiné. Pidi stromek rostl vedle pidi stromku. Uprostřed pidi stromků stála krásná dřevěná studánka. Studánka šedivá porostlá mechem.

 

Jen co jsem si na studánku vzpomněl, byl jsem opět v pohybu. Našponoval jsem ušadla. Promrkal jsem očadla. Famfrňák jsem zvedl k obloze a několikrát jsem dlouze zavětřil. Pomalu a rozvážně vydal jsem se kupředu, mezi mladé stromky. Musel jsem zjistit, jestli studánka na místě stále je.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků, když v tom se cesta má ztratila v zemi. O pár kroků dál už byla opět na světě. Cesta má mne vyvedla mezi spoustou pidi stromků, mezi kterými vedla spousta pěšinek. Pomalu a jistě zkoumal jsem pěšinku za pěšinkou, ale studánku ne a ne objevit. Mnohokrát jsem se ocitl po kolena ve vodičce, mnohokrát jsem zakopl. Ale studánka jako by tu nikdy nebyla.

 

Užuž jsem chtěl hledání vzdát a vrátit se na cestu, když v tom se odkudsi vyřítila ségruše a hnala se zpátky k člobrdici. Jak jsem se ségruše leknul, vyrazil jsem za ní. Měl jsem v plánu jí štěknout, že tohle se nedělá. Usvištěl jsem jen pár kroků, když v tom se po mé pravé tlapce, na samotném okraji houštiny, před vysokou travičkou, objevila krásná šedivá studánka porostlá mechem.

 

To vám štěknu, kamarádi, ségruši jsem odpustil. Ale jen na chvíli. Měl jsem obrovskou radost, že studánka je stále na svém místě. Dokonce jsem zjistil, že k ní skrz vysokou travičku vede pěšinka.

 

Jsem moc rád, že nejen mí kámoši z lesní říše chodí ke studánce pít. Podle pěšinky soudím, že i člobrdové ke studánce občas zavítají. A to je moc moc dobře. Studánka Štadruž je opravdu moc krásná a příroda kolem ní je pohádková, že by byla škoda, kdyby ke studánce nikdo nechodil.