Voltušská vyhlídka, Brdy

 

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5842661N, 13.8399142E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/davabavupe

 

Byl krásný mrazivý den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal mými oblíbenými brdskými lesy. Z oblohy na mne občas juknul kamarád Puňťa, vlahý větřík mi občas polaskal v kožíšku. Z korun stromů se mi k tlapkám sem tam snesl barevný list a já jsem si připadal, jako bych byl v pohádce.

 

Tlapky mne pomalu, ale jistě, nesly po zpevněné lesní cestě. Nikam jsem nespěchal. Užíval jsem si každý krok a kochal jsem se blízkou přírodou. A že bylo na co koukat, to si můžete, kamarádi, písknout.

 

Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy rostly mladé rozčepýřené stromy, které svými větvemi kryly malinkaté pidi stromky. Občas jsem zmerčil pařez, občas jsem zmerčil houbu. Pařezy, balvany a skalky jsem míjel na každém kroku.

 

Po levé tlapce jsem měl parádní kopec, po tlapce pravé parádní sráz. Bylo mi záhodno, jak si mohu tlapkat skoro po rovince, když má cesta vede po pořádném krpálu. To se totiž v Brdech moc často nestává. Tedy pokud jste se nevyškrábali na hřebeny. Ale na hřebenu kopce jsem opravdu nebyl.

 

Zahloubán do vlastních myšlenek jsem tlapkal kupředu, stále za famfrňákem. Než jsem se nadál, zjistil jsem, že svištím s radostí mi vlastní a rychlostí mi už dávno nevlastní, kupředu a od tlapek mi odlétá zmrzlá zem.

 

Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Já jsem si svištěl a radostně poposkakoval až do chvíle, kdy mne tlapky pronesly zatáčkou, za kterou jsem po své pravé tlapce zmerčil dřevěný přístřešek.

 

Jen co jsem přístřešek zmerčil, radostí jsem si povyskočil. Kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle vyrazil jsem na průzkum.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, dosvištěl jsem k přístřešku. Sesvištěl jsem ze zpevněné cesty na kamenitou pěšinku. Skočil jsem pár dlouhých skoků a než jsem se nadál, byl jsem na konci cesty. Přímo před famfrňákem jsem měl skálu, přes kterou jsem sotva viděl do dálky. Ale to, co jsem zmerčil, to vám byla, kamarádi, pohádka.

 

Pod tlapami merčil jsem kamenné moře. Za kamenným mořem merčil jsem les. Za lesem merčil jsem pastvinu, za pastvinou silnici. Za silnicí merčil jsem domečky ve Voltuši. O mrňousek dál merčil jsem Rožmitál pod Třemšínem. Za Rožmitálem pod Třemšínem merčil jsem mé oblíbené brdské kopečky.

 

U tlapek mi ležel svět. Na tlapce jsem měl mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblast Brdy s mými oblíbenými vrcholky. Vrcholky, které budu muset brzy opět zdolat.