Vyhlídkové místo U Drtiče, Brdy

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5747153N, 13.8440817E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/duhacatada

 

Byl krásný mrazivý den. Lesní cesta, po které jsem tlapkal, mi praskala pod tlapkami. Listnaté stromy hrály všemi barvami podzimu. Les, kterým jsem tlapkal, se krásně lesknul námrazou. Jak jsem si tak tlapkal mou oblíbenou přírodou, kebulí se mi honila jen jedna myšlenka. Nemohl jsem přijít na to, zda už máme zimu, nebo stále vládne podzim.

 

Zahloubaný do jediné myšlenky tlapkal jsem do sotva znatelného kopečka. Poslouchal jsem praskání země pod mými tlapkami a rozhlížel jsem se kolem sebe. Všude, kam jen jsem se podíval, rostly vysoké stromy. Jehličnany střídaly stromy listnaté, opadané stromy střídaly stromy krásně zbarvené. Pod vysokými stromy merčil jsem koberec borůvčí. Z borůvčí na mne koukaly pařezy porostlé mechem a některé i houbami.

 

Tolik hub, kolik jsem na konci listopadu potkal, jsem nepotkal za celou houbařskou sezónu. Ale s přišlými mrazy jsem jich vídal. Poznával jsem vysoké bedly s širokými klobouky. Prohlížel jsem si nádherné žluté plamínky, které rozzářily každý mech, ve kterém rostly. Nejednou jsem objevil i hříbka, kterého jsem vždy nechal růst dál. Vím, že až hříbka najde kámoška veverka nebo kámoš divočák, určitě si na něm pochutnají.

 

Tlapky mne nesly dál a dál. Myšlenku na roční období jsem nechal, jak říká člobrdice, slonovi. Najednou jsem svištěl s lesem s lehkostí v kebuli a se zvědavostí v kožíšku a užíval jsem si každý krok.

 

Svištěl jsem do táhlého kopečka rychleji než rychle. Svištěl jsem dokonce ták rychle, až se mi stromy kolem mne zdály rozmazané. Od tlapek mi odlétalo jehličí a zmrzlé bahýnko. Ušadla se mi tak tak udržela na kebuli. Svištěl jsem si s radostí mi vlastní stále kupředu, když jsem na jednom z mnoha mladých stromů zmerčil žlutou turistickou značku.

 

Kam značka vede, to jsem musel zjistit. V mžiku jsem změnil směr. Měkoučkou lesní cestu jsem vyměnil za měkoučkou lesní cestu porostlou mechem a travičkou. Vysoký les se také proměnil. Tentam byly vzrostlé stromy. Nyní jsem svištěl po měkoučké lesní cestě vedoucí mezi mladými stromky, skrz které nebylo nikam vidět.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, když se stromky rozestoupily. Přede mnou byl opět vzrostlý les. Pod vysokými stromy merčil jsem borůvčí, mech i pařezy. Mezi stromy merčil jsem širokou pěšinu. Pěšinu, která vedla k dřevěnému altánu. Za dřevěným altánem merčil jsem nebe.

 

Byl jsem skoro na konci světa. Byl jsem skoro v oblacích. Už jen pár kroků mi chybělo k tomu, abych na konec světa opravdu dotlapkal.

 

To se ví, i těch posledních pár kroků na konec světa jsem utlapkal. Nikam jsem nesvištěl. Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine. Než jsem se nadál, byl jsem v oblacích. Svět mi ležel u tlapek. Byl jsem na mém oblíbeném vyhlídkovém místě. Byl jsem na jednom z mála vyhlídkových míst, kde opravdu není cesty vpřed. Byl jsem na vyhlídkovém místě U Drtiče v mých oblíbených Brdech.