Fabiánova zahrádka, Brdy
Kraj: Středočeský kraj
Okres: Příbram
GPS souřadnice: 49.8147461N, 13.9883997E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/rezoluvola
Byl mrazivý den a já jsem se po
boku člobrdice a pod dohledem kamaráda Puňti toulal mými oblíbenými brdskými
lesy. Mrzlo, až praštělo a já jsem musel být stále v pohybu. Moc jsem se
bál, že když bych zastavil, přimrznul bych k zemi. A to jsem nemohl
riskovat. Proto mé tlapky byly k nezastavení a celé mé já stále
postupovalo kupředu.
Tlapkal jsem po jindy měkoučkých
cestách, prozkoumával jsem pěšinky. Chvilkami jsem svištěl slalom mezi stromy a
jen obláček páry, který vycházel z mé stejkárny, a letící zmrzlá zem,
která odlétala od mých tlapek s každým krokem, dávaly člobrdici vědět, kde
se právě nacházím. Chvilku jsem také tlapkal po boku člobrdice a dělal jsem jí
společnost. Přeci jen, ve dvou se to lépe tlapká a jsem nemohl dopustit, abych
člobrdici chyběl.
Toulal jsem se nádherným lesem,
ve kterém rostla borovička vedle borovičky, jen občas se v lese obvil
smrček nebo modřín. Cesty a cestičky se klikatily mezi stromy a vidět bylo do
hloubi lesa. Myslel jsem si, že mám celý les v merku, když se po mé levé
tlapce objevila nevysoká skála. Skála, která byla poseta spoustou pěšinek. Kam
pěšinky vedou, to jsem musel zjistit.
Zamával jsem člobrdici chvostem
na rozloučenou a vyrazil jsem na průzkum. Tlapkal jsem pomalu a každý krok na
skále jsem si promýšlel. Tlapkal jsem jen po pěšinkách a než jsem se nadál, byl
jsem na skále. Svět mi ležel u tlapek, pode mnou bylo kamenné moře a výhled
přede mnou byl nezapomenutelný.
Chvilku jsem se kochal výhledem,
ale když jsem zjistil, že je člobrdice kdesi a škrábat na skálu se jí vůbec
nechce, musel jsem vymyslet, jak svět, který jsem zmerčil, ukážu i člobrdici.
Opatrně jsem tlapkal po dalších pěšinkách, když najednou skála skončila. Za
skálou zmerčil jsem další pěšinku vedoucí do míst, kde jsem před chvílí byl.
Pěšinka byla snadno schůdná a já jsem věděl, že tudy člobrdici na místo
dostanu.
Jen chvilku jsem člobrdici
přemlouval, aby změnila směr, a už jsem po jejím boku tlapkal do míst krásných,
ale většině člobrdů za skálou skrytých. Převedl jsem člobrdici přes nevysoký kamenný
val a než jsem se nadál, byl jsem u stromu s nápisem Fabiánova zahrádka.
Jen co jsem nápis zmerčil,
vyvalil jsem očadla. Já jsem člobrdici zavedl k samotnému patronu Brd
Fabiánkovi, mému kamarádovi, který bdí nad mými kroky kdykoli, kdy se do mých
oblíbených Brd vydám.
Jen co jsem zjistil, že jsem u
Fabiánka, promrkal jsem očadla, našponoval ušadla, zvedl jsem famfrňák
k obloze a zhluboka jsem zavětřil. Se všemi smysly v pohotovosti mohl
jsem vyrazit dál, do míst, kde mi svět ležel u tlapek.
Utlapkal jsem jen pár kroků a
dotlapkal jsem na kamenné moře. Jen o mrňousek dál, na malé ploché skále, jsem
se zastavil. Už jsem neměl pod tlapkami kamenné moře, ale rovnou celý svět.
Merčil jsem kopečky a hluboké lesy. Merčil jsem zvláštní mlhu kdesi
v hloubi pode mne. Svět mi ležel u tlapek, člobrdici jsem měl po boku a
byl jsem ten nejšťastnější chlupáč široko daleko.
Komentáře
Okomentovat