Fabiánova zahrádka, Brdy

  

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8147461N, 13.9883997E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/rezoluvola

Byl mrazivý den a já jsem se po boku člobrdice a pod dohledem kamaráda Puňti toulal mými oblíbenými brdskými lesy. Mrzlo, až praštělo a já jsem musel být stále v pohybu. Moc jsem se bál, že když bych zastavil, přimrznul bych k zemi. A to jsem nemohl riskovat. Proto mé tlapky byly k nezastavení a celé mé já stále postupovalo kupředu.

 

Tlapkal jsem po jindy měkoučkých cestách, prozkoumával jsem pěšinky. Chvilkami jsem svištěl slalom mezi stromy a jen obláček páry, který vycházel z mé stejkárny, a letící zmrzlá zem, která odlétala od mých tlapek s každým krokem, dávaly člobrdici vědět, kde se právě nacházím. Chvilku jsem také tlapkal po boku člobrdice a dělal jsem jí společnost. Přeci jen, ve dvou se to lépe tlapká a jsem nemohl dopustit, abych člobrdici chyběl.

 

Toulal jsem se nádherným lesem, ve kterém rostla borovička vedle borovičky, jen občas se v lese obvil smrček nebo modřín. Cesty a cestičky se klikatily mezi stromy a vidět bylo do hloubi lesa. Myslel jsem si, že mám celý les v merku, když se po mé levé tlapce objevila nevysoká skála. Skála, která byla poseta spoustou pěšinek. Kam pěšinky vedou, to jsem musel zjistit.

 

Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vyrazil jsem na průzkum. Tlapkal jsem pomalu a každý krok na skále jsem si promýšlel. Tlapkal jsem jen po pěšinkách a než jsem se nadál, byl jsem na skále. Svět mi ležel u tlapek, pode mnou bylo kamenné moře a výhled přede mnou byl nezapomenutelný.

 

Chvilku jsem se kochal výhledem, ale když jsem zjistil, že je člobrdice kdesi a škrábat na skálu se jí vůbec nechce, musel jsem vymyslet, jak svět, který jsem zmerčil, ukážu i člobrdici. Opatrně jsem tlapkal po dalších pěšinkách, když najednou skála skončila. Za skálou zmerčil jsem další pěšinku vedoucí do míst, kde jsem před chvílí byl. Pěšinka byla snadno schůdná a já jsem věděl, že tudy člobrdici na místo dostanu.

 

Jen chvilku jsem člobrdici přemlouval, aby změnila směr, a už jsem po jejím boku tlapkal do míst krásných, ale většině člobrdů za skálou skrytých. Převedl jsem člobrdici přes nevysoký kamenný val a než jsem se nadál, byl jsem u stromu s nápisem Fabiánova zahrádka.

 

Jen co jsem nápis zmerčil, vyvalil jsem očadla. Já jsem člobrdici zavedl k samotnému patronu Brd Fabiánkovi, mému kamarádovi, který bdí nad mými kroky kdykoli, kdy se do mých oblíbených Brd vydám.

 

Jen co jsem zjistil, že jsem u Fabiánka, promrkal jsem očadla, našponoval ušadla, zvedl jsem famfrňák k obloze a zhluboka jsem zavětřil. Se všemi smysly v pohotovosti mohl jsem vyrazit dál, do míst, kde mi svět ležel u tlapek.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků a dotlapkal jsem na kamenné moře. Jen o mrňousek dál, na malé ploché skále, jsem se zastavil. Už jsem neměl pod tlapkami kamenné moře, ale rovnou celý svět. Merčil jsem kopečky a hluboké lesy. Merčil jsem zvláštní mlhu kdesi v hloubi pode mne. Svět mi ležel u tlapek, člobrdici jsem měl po boku a byl jsem ten nejšťastnější chlupáč široko daleko.