Fabiánův pramen, Brdy
Kraj: Středočeský kraj
Okres: Beroun
GPS souřadnice: 49.8144989N, 14.0010997E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pehonapode
Byl mrazivý den a já jsem se po boku člobrdice toulal hlubokými brdskými lesy. Chvilku na mne z oblohy shlížel kamarád Puňťa, ale brzy vládu na obloze převzaly bílé mráčky, které mého kamaráda úplně skryly. S mráčky na obloze přišel i mrazivý větřík, který mne chvílemi pořádně počechral kožíšek. Byť pořádně mrzlo a občas i nepříjemně fouklo, byl ták krásný den, že by byla veliká škoda trávit ho doma za pecí.
Tlapkal jsem po boku člobrdice po
zpevněné lesní cestě a užíval jsem si každý krok. Nikam jsem nespěchal.
Důkladně jsem si očadly prohlížel nádherný hluboký les, kterým mne tlapky
nesly. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, merčil jsem vzrostlé stromy. Po pravé
tlapce měl jsem pořádný krpál, na kterém rostl vysoký strom vedle vysokého
stromu. Kde nerostly stromy, byla vidět skála zvláštní hnědé barvy. Po levé
tlapce, to byla jiná. Po levé tlapce měl jsem krátký sešup. Vysoký strom také
střídal vysoký strom, ale mezi vysokými stromy nebylo po skále ani památky.
Zato pidi stromky a mladé rozčepýřené stromky byly všude, kde byla jen troška
místa.
Mezi stromy a stromky po levé
tlapce merčil jsem spoustu pěšinek. Vedly kamsi do hloubi lesa. Občas jsem se
vydal pěšinku prozkoumat, abych zjistil, kteří kámoši v tomto krásném lese
přebývají. Na pěšinkách objevil jsem stopy kámošek srnek i kámošů divočáků.
Objevil jsem stopy místní mazané lišky. Mezi korunami stromů zmerčil jsem
letící sojky, které zjišťovaly, koho do jejich revíru tlapky a nohy zanesly.
Pěšinky po mé levé tlapce byly
jako přes kopírák. Všechny vedly do hloubi lesa. Na většině z nich jsem
objevil stopy mých lesních kámošů. Ale jedna pěšinka byla přeci jen jiná.
Nevedla do hloubi lesa. Ba naopak. Vedla jen mrňousek do lesa a skončila u malé
dřevěné stříšky.
Když jsem stříšku na konci
pěšinky zmerčil, radostí jsem si povyskočil. V mžiku jsem změnil směr.
Našponoval jsem ušadla, promrkal jsem očadla a famfrňákem jsem zhluboka
zavětřil. Než se mi začalo od tlapek prášit, navětřil jsem svěží vůni a slyšel
jsem slabé zurčení vodičky.
Jen co mi všechny mé smysly
pověděly, kam mne tlapky nesou, mohl jsem se s radostí mi vlastní vydat po
pěšince kupředu. Usvištěl jsem jen pár kroků, dlouhým skokem přeskočil jsem
zamrzlý potůček. Než člobrdice došla na začátek pěšinky, už jsem seděl u
studánky a kochal jsem se její krásou.
Seděl jsem u Fabiánova pramene,
malé brdské studánky, ve které jen málokdy bývá vodička. Ani tentokrát ve
studánce vodička nebyla. Zato byl všude, kde se jen troška vodičky
v teplejším počasí vyskytovala, led. Pohled na studánku byl nevídaný.
Vypadala pohádkově. A byť jsem u Fabiánova pramene několikrát byl, takhle
krásný jsem ho ještě nezmerčil.
Komentáře
Okomentovat