Formanská stezka

  

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5236628N, 13.7282522E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cuvakababe

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal Podbrdskem. Počasí mi přálo. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích stromů. Tento krásný den mne tlapky nesly po zpevněné cestě a já jsem si užíval každý krok.

 

Tlapkal jsem jen chvilku, užíval jsem si výhledy, když se po mé pravé tlapce objevila krásná žlutá kaplička zasvěcená sv. Izidorovi. Od kapličky jsem měl svět jako na tlapce. Až na dalekou Šumavu jsem merčil.

 

Když jsem měl kapličku sv. Izidora v merku, vydal jsem se dál. Utlapkal jsem jen pár kroků, když se po mé levé tlapce objevily kámošky kravky. A že jich bylo. Zastavil jsem se na kus štěku, vyzjistil jsem, co nového se událo. Než jsem se nadál, tlapky mne nesly mezi polem a loukou a svět mi ležel u tlapek.

 

Než jsem si výhled pořádně užil, zastínil mi ho les. U lesa objevil jsem sezení pro toulavé člobrdy. O pár kroků dál už mne čekala kaplička sv. Anny. Krásná bíločervená kaplička, která má své čestné místo u silnice.

 

U kapličky sv. Anny jsem se zdržel jenom chvilinku. Přesvištěl jsem přes silnici a u první chytré tabule vydal jsem se doprava. Svištěl jsem po měkoučké lesní cestě poseté spoustou louží a loužiček. Prosvištět každou loužičkou mi dalo pořádně zabrat. Ale zvládl jsem to na výbornou a ještě jsem si do kroku radostně vrtěl chvostem.

 

Lesní cesta, po které jsem svištěl, mne k cíli nedovedla. V postupu mi zabránila hromada padlých stromů a potok plný vodičky, hned za stromy. Zkoušel jsem stromy přelézt, zkoušel jsem je podlézt, ale ani jedno se mi nepovedlo.

 

Trošku zklamaný vrátil jsem se na zpevněnou cestu. Před mostkem přes říčku po levé straně cesty, objevil jsem hraniční kámen z doby dávno minulé. Objevil jsem hraniční kámen, který by prý mohl značit i polohu hrobu mlynáře z blízkého mlýnu. Ale co kámen opravdu značí, to dodnes nikdo přesně nepotvrdil.

 

Od kamene vydal jsem se dál. Vrátil jsem se na cestu, přesvištěl jsem přes mostek neširokou říčku. Dosvištěl jsem do půlky kopce, když jsem se rozhodl změnit směr. Opustil jsem zpevněnou cestu a s radostí mne vlastní svištěl jsem napříč podmáčenou loukou zpátky k malé říčce. Svištěl jsem jen malou chvilku, obsvištěl jsem rybníček na louce a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem stál po kotníky v říčce a kochal jsem se pohledem na pozůstatky Kocova mlýnu, ve kterém se domlelo obilí po mnoha letech za třicetileté války.

 

Od mlýna vydal jsem se zpátky do míst, kde jsem zpevněnou cestu opustil. Utlapkal jsem jen pár kroků a byl jsem u další chytré tabule, u které jsem objevil další sezení pro člobrdy. Jen pár kroků odtud, výše v kopci po levé straně cesty, objevil jsem památník připomínající místní velkou bitvu, bitvu na Vraždě.

 

Chvilku jsem poseděl a než mne člobrdice stihla dojít, vydal jsem se dál. Po pár krocích dotlapkal jsem k dalšímu sezení pro člobrdy. To vám štěknu, kamarádi, takový krátký kopeček a tolik odpočinkových míst. Kdyby tu nebyla chytrá tabule, ani bych se tu nezastavil. Jenže minout chytrou tabuli, to by byla škoda. Musel jsem přeci zjistit, co se tady stalo.

 

Po chvilce učení, pln nových informací, vydal jsem se dál. Utlapkal jsem jen pár kroků a z kopečka se stala rovinka. Jen co se kopeček v rovinku proměnil, les skončil. Tlapkal jsem mezi polem a loukou a svět mi ležel u tlapek. Merčil jsem kopce i kopečky, merčil jsem městečka i vísky. Merčil jsem pole, louky i rybníky. V dáli ne moc daleké zmerčil jsem vysoký hubený kříž. Vedle hubeného kříže zmerčil jsem malý kamenný kříž.

 

Jen co jsem kříže zmerčil, kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků, obsvištěl jsem vysoký hubený kříž. Zastavil jsem se až u malého kamenného křížku, vedle kterého jsem se posadil, rozjímal a odpočíval. Když se ke mne připojily ségruše s člobrdicí, vydal jsem se dál, k mému poslednímu zastavení.

 

Svištěl jsem po cestě dál, ze sotva znatelného kopečka. V dáli daleké merčil jsem malou sochu, která byla s každým krokem větší a větší. Za sochou merčil jsem mé oblíbené Brdy. Po pravé tlapce merčil jsem Metelský rybník a Blatenskou pahorkatinu. Než jsem se dokochal výhledy, už jsem seděl pod sochou Brdského anděla a přemýšlel jsem nad tím, jak dlouho asi bude trvat, než se prosvištím mými oblíbenými Brdy.

 

Seděl jsem a odpočíval, rozjímal jsem a nabíral síly na cestu zpět. V tlapkách jsem měl spoustu kilometrů a ještě spousta kilometrů mne čekala. Naštěstí má cesta skončila na místě krásném, kde má jeden svět u tlapek a kde se ták móc krásně odpočívá, že by byla škoda se tu nezastavit.