Křížový pramen, Brdy

  

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.8124008N, 14.0016003E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bomukufuba

Byl krásný mrazivý den a já jsem se po boku člobrdice toulal mými oblíbenými brdskými lesy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který svými paprsky v korunách stromů rozehrál hru světel a stínů. Jindy neobyčejný brdský les se díky této hře stal ještě neobyčejnějším, ba až pohádkovým. Kolem Puňti občas proletěl bílý mráček, který se na obloze objevuje pouze tehdy, když pořádně mrzne. Mezi oblohou a špičkami stromů se občas proletěla kámoška sojka hlídačka, která poletovala po okolí a mapovala všechny návštěvníky hlubokých brdských lesů.

 

Byť mrzlo, až praštělo, měla sojka napilno. Když jsem do Brd vyrážel, myslel jsem si, že na člobrdu nenarazím. Ale kdybyste, kamarádi, věděli, jak moc jsem se mýlil. V tento mrazivý den se vydalo do Brd tolik člobrdů, kolik jich v Brdech běžně nepotkám za celý rok. Sojka si mohla křídla ulítat, aby všechny návštěvníky měla v merku a i já jsem se musel mít a pozoru.

 

Protože byl les plný člobrdů, musel jsem tlapkat po boku člobrdice. Ze začátku to byla taková dřina, ale po pár kilometrech v tlapkách jsem zjistil, že i tlapkání po boku člobrdice něco do sebe má. Občas mne člobrdice pohladila, občas jsem dostal nějakou tu dobrotu. Nejeden člobrda, kterého jsem míjel, mne pohladil nebo pozdravil. Prochajda to byla neobyčejná, i když jsem si pod fousky poštěkával, že takhle přeci nic neobjevím. Vždyť všechna tajemná místa jsou ukrytá v lese.

 

Jak už to tak bývá, trošku jsem se mýlil. Když jsem dotlapkal do míst, kde bylo vidět široko daleko, mohl jsem se od člobrdice vzdálit. Na nic jsem nečekal. Jen co jsem rovinku bez člobrdů zmerčil, kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu.

 

Svištěl jsem po zmrzlé lesní cestě a od tlapek se ozýval dusot, jako by na blízku běžel kůň. Usvištěl jsem mnoho kroků, když v tom se po mé levé tlapce objevila pěšinka. Za pěšinkou zmerčil jsem nevysoký dřevný domeček. U domečku zmerčil jsem slabý potůček.

 

To se ví, jen co jsem domeček zmerčil, sesvištěl jsem z lesní cesty. Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem stál u domečku a koukal jsem do vodičky, kterou domeček ukrýval.

 

Jak jsem tak stál u domečku, štěklo mi, kde to jsem. Místo jsem poznal hned. Vždyť ke Křížovému pramenu, tak se studánka jmenuje, mne tlapky zanesly už poněkolikáté. A protože je to pramen v neobyčejně krásné přírodě a dobře dostupný, štěkl jsem o něm i v mé první knize S Tuláčky cestou necestou.