Pozůstatky Kocova mlýna

  

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5248203N, 13.7305644E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cezevabeha

Byl krásný den a já jsem se toulal po boku ségruše a člobrdice Podbrdskem. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky zahříval kožíšek. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích. Vedle Puňti pluly bílé naducané mráčky, co chvíli se po obloze rozprostřel šedivý mračoun. Tehdy se obloha zatáhla, z vlahého větříku se stal pořádný vítr a den jako by se proměnil v podvečer. Než jsem se však stihl rozkoukat, mračoun z oblohy zmizel a opět byl den jako malovaný.

 

Nevyzpytatelné počasí panovalo tento den, ale ani to mne neodradilo od pořádné toulky. S radostí mi vlastní svištěl jsem po zpevněné cestě z pořádného kopce. Prosvištěl jsem zatáčkou a než jsem se nadál, prosvištěl jsem kolem odpočívadla a už jsem svištěl po louce, která s každým mým krokem pořádně čvachtla.

 

Čím déle jsem na louce svištěl, tím jsem svištěl rychleji. S každým čvachtnutím se mi na bříšku ocitla spousta bahýnka a vodičky. S každou vrstvou bahýnka a vodičky na bříšku jsem zrychlil krok. Najednou jsem svištěl jako jura napříč loukou a ušadla měla co dělat, aby se mi udržela na kebuli.

 

Svištěl jsem po louce, dělal jsem psí kusy. V místě, kde se klesání změnilo v rovinku, jsem objevil super bájo louži. Vodička byla všude kolem mne. A bylo jí tolik. Jen špičky vysoké travičky z vodičky koukaly ven.

 

To se ví, kamarádi, rád bych se prosvištěl napříč vodičkou. Rád bych se ve vodičce vyrochnil. Ale copak to jde? V povánočním veselí rochnit se ve vodičce, to by byl v mém věku čistý nerozum. Obsvištěl jsem proto spoustu vodičky, obsvištěl jsem blízký remízek. Usvištěl jsem jen pár kroků, když se všechny mé tlapky ocitly po kotníky v potůčku.

 

To vám byla, kamarádi, paráda. Vodička krásně zurčela a jak průzračná byla. Kolem mne byl náletový lesík plný mladých stromků. Nade mnou byla podmáčená louka a pár kroků přede mnou, po mé pravé tlapce, k nebesům se zdvíhala nevysoká kamenná zeď.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem kamennou zeď zmerčil, opět jsem byl v pohybu. Že bych tlapkal po břehu, to vám štěknout nemohu. Co vám ale štěknout mohu je to, že jen pár kroků mi stačilo k tomu, abych stál u zdi, poslouchal zurčení vodičky a valil očadla.

 

Stál jsem po kotníky ve vodičce, valil jsem očadla. Byl jsem na místě mne ták dobře známém a přesto jsem sem dorazil náhodou. Byl jsem v potůčku a prohlížel jsem si pozůstatky Kocova mlýnu, který tu stál ještě před více jak čtyřmi sty léty.