Studánka Na Valech, Brdy

 

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8119692N, 13.9963528E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cumacuvate

 

Byl mrazivý den a já jsem se po boku člobrdice toulal mými oblíbenými brdskými lesy. Puňťa zářil na obloze a dělal les krásnější než krásný. Mezi stromy a  na zemi odehrávala se hra světel a stínů, kterou z oblohy rozehrál kamarád Puňťa. Den byl jako malovaný, příroda byla kouzelná a já jsem byl moc rád, že mohu být její součástí a nemusím se válet doma v teple u kamen.

 

Tlapkal jsem po lesní cestě skoro po rovince. Po pravé tlapce měl jsem vzrostlý les. Merčil jsem vysoké borovičky, smrčky i modříny. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce mechu, ve kterých vedlo tolik pěšinek, že bych je ani nespočítal. Po levé tlapce, to byla jiná. Po levé tlapce měl jsem mladý les, ve kterém se pěšinky klikatily mezi stromy. Na pěšinkách byly vidět stopy mých místních lesních kámošů, kteří v mladém lese přebývají. Zjistil jsem, že nedaleko odtud bydlí kámoši divočáci i kámošky srnečky. Našel jsem stopy jednoho zbloudilého jelena. Kam jelen chodí, to jsem nezjistil. Kámoš jelen je velký kámoš a já jsem moc rád, když mne nevidí. I proto jsem nechal jelena jelenem a raději jsem zkoumal pěšinky po mé pravé tlapce.

 

Zkoumání mi šlo krásně od tlapek. Tlapkal jsem po měkoučkých pěšinkách a očadla mi málem vypadla z důlků. Tak krásnou přírodu, tu jsem dlouho nezmerčil. V měkoučkém, ledem zdobeném mechu, merčil jsem spoustu pidi stromků. Byly ták malé, že kdybych svištěl jen o mrňousek rychleji, snadno bych je přehlédnul. Prohlížel jsem si i pařezy porostlé mechem a pidi stromky a občas jsem v nich objevil i nějaký ten kamínek nebo šišku.

 

Cesta pohádkovým lesem mi šla krásně od tlapek. V merku jsem měl mnoho pěšin a pěšinek. V merku jsem měl mnoho krásných zákoutí. Tlapkal jsem si po jedné z mnoha pěšinek, pod fousky jsem si poštěkával, že není snad nic, co by mne mohlo v tomto krásném lese překvapit, když jsem protlapkal zatáčkou a přímo přede mnou objevila se nízká kovová stříška, před stříškou jezírko a z jezírka vedoucí potůček.

 

Jen co jsem tohle krásnější než krásné místo zmerčil, radostí jsem si povyskočil. Zrychlil jsem krok a než jsem se nadál, už jsem svištěl kupředu s radostí mi vlastní a s poletujícími ušadly všude kolem mé kebule.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, dosvištěl jsem k jezírku.  Chystal jsem se napít, když v tom se zvedla zem a do famfrňáčku mne uhodil tvrdý led. To vám štěknu, kamarádi, já jsem se ták leknul, až jsem si sednul. Trošku ledu jsem v jezírku čekal, ale neprostupný tvrdý led? S tím jsem opravdu nepočítal.

 

Značně překvapený seděl jsem u jezírka s vykulenými očadly a přemýšlel co dál. Po chvíli jsem se vydal k malé kovové stříšce. Pod stříškou zmerčil jsem spoustu vodičky. Přes průzračnou vodičku merčil jsem až na dno pramínku.

 

Po průzkumu studánky prozkoumal jsem okolí. Pod mladými stromky objevil jsem hříbek, vedle studánky objevil jsem stopy člobrdů. Při průzkumu mi ták vyschlo ve stejkárně, že jsem se vydal zpátky k jezírku a ze všech sil jsem se snažil alespoň trošku osvěžit. Dalo mi to zabrat, ale nakonec jsem se k vodičce dostal. Byla ták osvěžující. Přesně to jsem potřeboval.