Hrob keltského druida

   

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - město

Byl krásný zimní den a já se toulal Plzeňskem. Po boku člobrdice jsem tlapkal cestou i necestou vzrostlým lesem. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, kterými co chvíli svými paprsky zahřál kožíšek. Doprovázel mne i mrazivý větřík, který mne co chvilku osvěžil. 

Tlapky mne nesly lesní cestou z mírného kopečka. Po levé tlapce jsem měl mladé rozčepýřené stromky, po tlapce pravé měl jsem vysokou travičku. Mnohokrát jsem si poštěkl, že bych se ták rád prosvištěl mimo cestu, ale byl jsem v místech, kde to nešlo. Po mé levici i po mé pravici mohli bydlet mí lesní kámoši. A vyrušit takového kámoše divočáka, to se mi ani za steak nechtělo. Stačilo, že kus přede mnou svištěl nějaký chlupáč, co štěkal jako smyslů zbavený snad na všechno, co se jen pohnulo. Ještě abych já rušil mé lesní kámoše, kteří si určitě, stejně jako já, snažili užít tento krásný den a nestáli o mou pozornost. 

Tlapkal jsem způsobně jen mrňousek před člobrdicí, četl jsem si vzkazy od chlupáčů, co tu byli dříve, když jsem přímo přede mnou, za blízkou lesní cestou, zmerčil řadu kamenů a za řadou kamenů zmerčil jsem balvan. Zmerčil jsem balvan nevelký, který mne z nějakého prazvláštního důvodu lákal k sobě. 

To se ví, nedal jsem se dlouho pobízet. Jen co jsem balvan zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a rozvážnými kroky tlapkal jsem dopředu. 

Tlapkal jsem kupředu z mírného kopečka a do kroku jsem si spokojeně vrtěl chvostem. Nikam jsem nespěchal. Za normálních okolností bych svištěl s větrem o závod, ale tentokrát jsem tlapkal tempem tlapka tlapku mine. Jak je to možné, to vám neštěknu. Balvan mne k sobě lákal, ale nechtěl, abych svištěl jako obvykle. 

Tlapkal jsem jen chvilku a dotlapkal jsem k cestě. Rozhlédl jsem se, přetlapkal jsem cestu a pokračoval jsem dál. V mžiku jsem byl u zídky, přes kterou mne tlapky přenesly a než jsem se nadál, byl jsem u balvanu. 

Byl jsem na místě, kde byl naprostý klid. Byl jsem na místě, kde se čas zastavil. Jak dlouho jsem na místě byl a čas nechal plynout, to vám neštěknu. Co vám však štěknout mohu je, že takový klid jako tady jsem dlouho nezažil. 

Nedlouho po mne přišla i člobrdice. Stoupla si ke mne a stejně jako já zapomněla na čas. Ostatně, nikam jsem nespěchal. Věděl jsem, že mi nic neuteče. 

Když jsem se mohl konečně pohnout, tlapky mé mne neomylně nesly k blízké ceduli. Když mi jí člobrdice četla, nevěřil jsem vlastním ušadlům. Prý jsem objevil hrob keltského druida. A to nebylo vše. Objevil jsem i svatyni keltského kultu podsvětí, kam podle této víry odcházejí astrální těla zemřelých člobrdů. 

To vám štěknu kamarádi, objevil jsem již mnoho míst, objevil jsem i mnoho míst spojených s Kelty, ale keltskou svatyni, tu jsem objevil prvně.