Kamenná socha draka
Kraj: Plzeňský kraj
Okres: Klatovy
GPS souřadnice: 49.3413100N, 13.5621400E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bozovekeco
Byl bílý den, kdy na zemi ležely
zbytky snížku a na obloze se proháněl šedivý mračoun, který sliboval všechno,
jen ne krásné počasí. Po Puňtovi nebylo ani vidu, ani slechu. Jen mračoun a
slabý větřík mne a člobrdici doprovázely na mé toulce a já jsem doufal, že se
vrátím dom se suchým kožíškem.
I přes nepřízeň počasí jsem si
užíval toulku lesem tak, jak to umím jen já. Tlapkal jsem po cestách schovaných
pod bílým snížkem, svištěl jsem slalom
mezi stromy a hledal jsem stopy mých místních kámošů. Chvilku jsem jen tak
svištěl po měkoučké lesní cestě lemované vysokými stromy, když v tom jsem
jen mrňousek před sebou zmerčil velký, do dálky zářící bílý chrup a kebuli ták
zelenou, až jsem se leknul.
Chvilku jsem na místo koukal
z dálky a přemýšlel jsem, kdo tam na mne čeká, když v tom se mé
tlapky daly do pohybu, chvost se radostí rozvrtěl a byť se kebule snažila mé já
zastavit, něco mne táhlo vpřed.
Svištěl jsem po měkoučké lesní
cestě kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co
dělat, aby mne udržel na všech čtyřech. Já jsem svištěl kupředu s očadly
navrch hlavy a kožíškem jak dikobraz, když v tom mi štěklo, ke komu mne to
tlapky nesou.
To vám byla, kamarádi, úleva. Jen
co mi štěklo, že přímo přede mnou leží obrovský zelený drak, můj dlouholetý
kámoš, který stráží místní cestu, se mi ták ulevilo, že jsem si radostí mi
vlastní dokonce i povyskočil. Místo abych zpomalil, ještě jsem zrychlil. Nemohl
jsem se dočkat, až mne tlapky k drakovi donesou.
Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil
jsem pár dlouhých skoků a než bys pro kostičku dosvištěl, obsvištěl jsem dračí
tlamu a po boku kámoše jsem se posadil. Seděl jsem u draka, kámoše mého
věrného, a poslouchal jsem, co se za dobu mé nepřítomnosti změnilo. Zjistil
jsem, že se trošku změnil místní les. Tam, kde rostly vysoké stromy, dnes
rostou pidi stromky. Také jsem slyšel, že U dvanácti měsíčků se občas někdo
zastaví. To prý přijde drakovi zvláštní, protože je to místečko, o kterém ani
mapy nemají tušení. Ale jinak je vše tak, jako už po mnoho posledních
desetiletí, kdy tu drak tuhle cestu stráží.
Jen chvilku jsem s drakem
klábosil, jen chvilku jsem se zdržel. Když mi začalo kapat na kebuli, rozhodl
jsem se vrátit ke kámošovi Toyoťákovi. Drak mi sice nabízel, že mne schová ve
své tlamě, ale to jsem s díky odmítl. Sice je to velký kámoš, ale zase ne
tak velký, abych mu věřil každé slovo.
Komentáře
Okomentovat