Kamenná socha draka

  

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3413100N, 13.5621400E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bozovekeco

 

Byl bílý den, kdy na zemi ležely zbytky snížku a na obloze se proháněl šedivý mračoun, který sliboval všechno, jen ne krásné počasí. Po Puňtovi nebylo ani vidu, ani slechu. Jen mračoun a slabý větřík mne a člobrdici doprovázely na mé toulce a já jsem doufal, že se vrátím dom se suchým kožíškem.

 

I přes nepřízeň počasí jsem si užíval toulku lesem tak, jak to umím jen já. Tlapkal jsem po cestách schovaných pod bílým snížkem,  svištěl jsem slalom mezi stromy a hledal jsem stopy mých místních kámošů. Chvilku jsem jen tak svištěl po měkoučké lesní cestě lemované vysokými stromy, když v tom jsem jen mrňousek před sebou zmerčil velký, do dálky zářící bílý chrup a kebuli ták zelenou, až jsem se leknul.

 

Chvilku jsem na místo koukal z dálky a přemýšlel jsem, kdo tam na mne čeká, když v tom se mé tlapky daly do pohybu, chvost se radostí rozvrtěl a byť se kebule snažila mé já zastavit, něco mne táhlo vpřed.

 

Svištěl jsem po měkoučké lesní cestě kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby mne udržel na všech čtyřech. Já jsem svištěl kupředu s očadly navrch hlavy a kožíškem jak dikobraz, když v tom mi štěklo, ke komu mne to tlapky nesou.

 

To vám byla, kamarádi, úleva. Jen co mi štěklo, že přímo přede mnou leží obrovský zelený drak, můj dlouholetý kámoš, který stráží místní cestu, se mi ták ulevilo, že jsem si radostí mi vlastní dokonce i povyskočil. Místo abych zpomalil, ještě jsem zrychlil. Nemohl jsem se dočkat, až mne tlapky k drakovi donesou.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a než bys pro kostičku dosvištěl, obsvištěl jsem dračí tlamu a po boku kámoše jsem se posadil. Seděl jsem u draka, kámoše mého věrného, a poslouchal jsem, co se za dobu mé nepřítomnosti změnilo. Zjistil jsem, že se trošku změnil místní les. Tam, kde rostly vysoké stromy, dnes rostou pidi stromky. Také jsem slyšel, že U dvanácti měsíčků se občas někdo zastaví. To prý přijde drakovi zvláštní, protože je to místečko, o kterém ani mapy nemají tušení. Ale jinak je vše tak, jako už po mnoho posledních desetiletí, kdy tu drak tuhle cestu stráží.

 

Jen chvilku jsem s drakem klábosil, jen chvilku jsem se zdržel. Když mi začalo kapat na kebuli, rozhodl jsem se vrátit ke kámošovi Toyoťákovi. Drak mi sice nabízel, že mne schová ve své tlamě, ale to jsem s díky odmítl. Sice je to velký kámoš, ale zase ne tak velký, abych mu věřil každé slovo.