Otýsův lom

  

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - město

Byl krásný zimní den a já se toulal Plzeňskem. Z oblohy na mne dohlížel kamarád Puňťa, po boku jsem měl člobrdici a s radostí mne vlastní jsem tlapkal přírodou. To se ví, v klidu jsem moc dlouho netlapkal. To, jak moc dobře víte, neumím. Co chvilku jsem se musel prosvištět, co chvilku jsem se musel nechat pohladit a co chvilku jsem se jen tak prohnal s větříčkem, aby větříček věděl, že o něm vím.

 

Toulal jsem se lesem, toulal jsem se přírodou. Kochal jsem se výhledy, užíval jsem si vysoké stromy, které rostly všude, kam jen očadlo pohlédlo. Kromě stromů široko daleko merčil jsem i balvany a pařezy. Nejednou jsem zmerčil koberec mechu, nejednou jsem pod stromy zmerčil vysokou travičku.

 

Tlapkal jsem si spokojeně po boku člobrdice, když fouknul větřík a do mého famfrňáčku přiletěla vůně omamná, která voněla jen samou přírodou. To se ví, vůně mne v klidu nenechala. Jen co jsem jí navětřil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a už jsem svištěl kupředu, se zvědavostí v kožíšku.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Do kroku jsem si vrtěl chvostem, ušadla mi plápolala na kebuli a od tlapek se mi prášilo. Svištěl jsem kupředu s famfrňákem v pohotovosti za super bájo vůní.

 

Tlapka střídala tlapku, stromy kolem mne byly rozmazané. Celé mé já se neslo kupředu a já byl moc zvědav, kam mne vůně zavede. Prosvištěl jsem mnoha zatáčkami, přesvištěl jsem louku, obsvištěl jsem ohniště, když se zničehonic ozvalo mlasknutí a já stál ve vodičce.

 

To vám štěknu kamarádi, já se ták lekl, až jsem vyskočil. Jak jsem dopadl zpátky do vodičky, super bájo vůně byla všude kolem mne. Byla na travičce, byla na mém bříšku, dokonce byla i na člobrdici.

 

Jak jsem cítil super bájo vůni všude kolem sebe, celé mé já se dalo do pohybu a svištělo sem a tam. Svištěl jsem za první stromy a zase zpátky k člobrdici. Svištěl jsem k cestě, po které jsem sem dotlapkal, abych se mohl vracet zpátky k super bájo vodičce.

 

Mnohokrát jsem prosvištěl vodičkou, mnohokrát jsem se vyhnul pohledu člobrdice, která ze své nové vůně očividně radost neměla. Ale to mne netížilo. Já jsem měl obrovskou radost, a jak jsem si tak svištěl všemi směry, zmerčil jsem, že už se i člobrdice usmívá.

 

Mnohokrát jsem přesvištěl malou louku, mnohokrát jsem prosvištěl vodičkou, když mne tlapky opět zanesly za pár stromů a nesly mne ještě o mrňousek dál. Tlapky mne nesly hlouběji mezi stromy, když v tom, najednou, musel jsem na místě zastavit.

 

Přímo přede mnou, už jen jeden krok, vyrostla obrovská skála. Skála, na níž rostly další stromy, ale po níž se už svištět nedalo.

 

Jak jsem tak stál na místě, dorazila ke mne člobrdice. Pověděla mi, že nahoru se nepodívám. Prý jsem objevil bývalý nájemný lom, kterých je ještě několik kolem.

 

Co se v lomu těžilo, to vám kamarádi neštěknu. Co vám štěknout mohu je, že tento lom měli pronajati bratři Otýsové za rovných tisíc korun ročně.