Přírodní památka Andrejšky

  

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - město

GPS souřadnice: 49.6881983N, 13.4585172E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gusehovule

Byl krásný zimní den. Trošku mrzlo, ale kamarád Puňťa ták zářil na obloze, že by byla velká škoda jen tak ležet za pecí. Tento krásný den jsem se rozhodl vydat na toulky po Plzeňském kraji, ve které již několik let bydlím, ale přesto jej nemám protlapkaný tak, jak bych ho protlapkaný chtěl mít.

 

Toulal jsem se lesem. Všude kam očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod stromy merčil jsem mech, pařezy a mnoho balvanů. V dáli ne moc daleké merčil jsem kopce a kopečky, vypínající se z hloubi lesa do výšin.

 

I cesta má vedla do kopečka. Kopečka ne moc prudkého, zato táhlého. Co chvilku jsem se musel vracet zpátky k člobrdici, protože v lehkém mrazu jí dával kopeček poněkud zabrat. Že se neustále vracím, mi vůbec nevadilo. Mohl jsem si alespoň prohlédnout krásu místa, která byla všude kolem mne.

 

Pomalu a jistě zdolávala kopeček i člobrdice. Užuž jsem se viděl na kopečku, když se po mé pravé tlapce objevila skalka. A za ní další. Za další skalkou byla další skalka a za touto skalkou byla už skalka vyšší a hlubší.

 

Jen co jsem skalku zmerčil, kopnul jsem vrtule a vyrazil jsem na průzkum. K mému velkému překvapení jsem zmerčil skalku na skalce. Za skalkami zmerčil jsem další skály. Všude, kam jen jsem se podíval, byly skály. Mezi skalami byly pukliny a cestičky, jeskyně i jeskyňky.

 

To vám štěknu kamarádi, já jsem objevil místo. Krásné a tajemné. Objevil jsem místo, kde jsem zkoumal puklinu za puklinou a pěšinku za pěšinkou. Jen do výšky jsem se nevydal. To jsem se bál. Ale i ze země jsem si skály a skalní zákoutí užíval.