Radyně

  

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - město

GPS souřadnice: 49.6810306N, 13.4651931E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/parudaguza

Byl krásný zimní den. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky dělal den krásnější než krásný. Trošku mrzlo, ale to mne nemohlo zastavit. Bylo krásně a já jsem se toulal plzeňskými lesy zvědav, jaká zajímavá místa objevím.

 

Tlapkal jsem měkoučkými lesními cestami, svištěl jsem po pěšinkách. Co chvilku jsem se prosvištěl mezi stromy, co chvilku jsem se vydal po stopě mého místního lesního kámoše. K mému velkému překvapení jsem však na moc stop nenarazil. Kebule mi to nebrala, ale brzy mi mělo štěknout proč tomu tak je.

 

Chvilku jsem svištěl do kopečka, chvilku jsem svištěl po rovince. Den jsem si užíval tak jak to umím jen já, když jsem po mé levé tlapce za několika málo stromy, zmerčil místo nevídané. Zmerčil jsem místo vyšší než vysoké a majestátnější než majestátní. Uprostřed lesa zmerčil jsem místo, které jsem musel prozkoumat.

 

Jen co jsem místo zmerčil, vyskočil jsem radostí. Konečně přišla změna. Už jsem se jen tak netoulal. Už jsem měl cíl. Cíl vysoký, majestátní a tajemný. Měl jsem cíl, o kterém jsem věděl, že mne hodně překvapí.

 

V mžiku jsem zamával člobrdici chvostem na rozloučenou a rozsvištěl se do hloubi lesa. Prosvištěl jsem kolem několika stromů, když přímo přede mnou vyrostla obrovská skála. Na skále zmerčil jsem obrovskou kamennou stavbu čnící do dálky.

 

Se skálou jsem nepočítal. Hned co jsem jí zmerčil, štěklo mi, že tudy se ke svému cíli nedostanu. Štěklo mi, že ke zdolání cíle na skále budu potřebovat nejen štěstíčko, ale i trošku plánování.

 

S novým objevem v merku vrátil jsem se k člobrdici. S ušadly, očadly a famfrňákem v pohotovosti začal jsem člobrdici směrovat ke svému cíli. Mnohokrát jsem s člobrdicí odbočil, přetlapkal jsem mnoho cest a pěšinek, když se přímo přede mnou objevila dřevěná lávka.

 

Jen co jsem láku zmerčil, věděl jsem, že mám vyhráno. Věděl jsem, že už mi chybí jen pár kroků a budu u svého cíle. Jenže za lávkou zmerčil i něco, co trošku změnilo mé plány.

 

Za dřevěnou lávkou, jen pár kroků ode mne, zmerčil jsem spoustu člobrdů. A jak už to bývá, když jsou na blízku člobrdové, tlapkám na vodítku. Počkal jsem proto na člobrdici a s rozumem v kebuli a s vodítkem na svém místě jsem pomalu tlapkal vstříc svému cíli.

 

Tlapkal jsem pomalu a jistě kupředu. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Očadla merčila kamennou stavbu, která se s každým mým krokem zvětšovala. Ušadla poslouchala okolní zvuky a řeč člobrdů. Famfrňák větřil tolik vůní jako už dlouho ne.

 

Tlapkal jsem pomalu po boku člobrdice a z dálky jsem se snažil prohlédnout si kamennou stavbu. U naučné cedule jsem zjistil, že jsem objevil Radyni. Hrad, který jsem z dálky už tolikrát zmerčil.

 

Pomalu a sebejistě protlapkal jsem všemi pěšinkami, které kolem Radyně vedou. Nakouknul jsem do mnoha skulin a skulinek. Dokonce jsem objevil krtečka. Sice bez kalhotek s kapsami, ale zato se spoustou jahůdek.

 

Na Radyni se mi moc líbilo. Líbilo by se mi tu ještě mnohem víc, kdybych si mohl hradem prosvištět jen tak, bez vodítka. Ale kdo ví, třeba i to se mi jednou poštěstí.