Radyně
Kraj: Plzeňský kraj
Okres: Plzeň - město
GPS souřadnice: 49.6810306N, 13.4651931E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/parudaguza
Byl krásný zimní den. Na obloze
zářil kamarád Puňťa a svými paprsky dělal den krásnější než krásný. Trošku
mrzlo, ale to mne nemohlo zastavit. Bylo krásně a já jsem se toulal plzeňskými
lesy zvědav, jaká zajímavá místa objevím.
Tlapkal jsem měkoučkými lesními
cestami, svištěl jsem po pěšinkách. Co chvilku jsem se prosvištěl mezi stromy,
co chvilku jsem se vydal po stopě mého místního lesního kámoše. K mému
velkému překvapení jsem však na moc stop nenarazil. Kebule mi to nebrala, ale
brzy mi mělo štěknout proč tomu tak je.
Chvilku jsem svištěl do kopečka,
chvilku jsem svištěl po rovince. Den jsem si užíval tak jak to umím jen já,
když jsem po mé levé tlapce za několika málo stromy, zmerčil místo nevídané.
Zmerčil jsem místo vyšší než vysoké a majestátnější než majestátní. Uprostřed
lesa zmerčil jsem místo, které jsem musel prozkoumat.
Jen co jsem místo zmerčil, vyskočil
jsem radostí. Konečně přišla změna. Už jsem se jen tak netoulal. Už jsem měl
cíl. Cíl vysoký, majestátní a tajemný. Měl jsem cíl, o kterém jsem věděl, že
mne hodně překvapí.
V mžiku jsem zamával
člobrdici chvostem na rozloučenou a rozsvištěl se do hloubi lesa. Prosvištěl jsem
kolem několika stromů, když přímo přede mnou vyrostla obrovská skála. Na skále
zmerčil jsem obrovskou kamennou stavbu čnící do dálky.
Se skálou jsem nepočítal. Hned co
jsem jí zmerčil, štěklo mi, že tudy se ke svému cíli nedostanu. Štěklo mi, že
ke zdolání cíle na skále budu potřebovat nejen štěstíčko, ale i trošku
plánování.
S novým objevem v merku
vrátil jsem se k člobrdici. S ušadly, očadly a famfrňákem
v pohotovosti začal jsem člobrdici směrovat ke svému cíli. Mnohokrát jsem
s člobrdicí odbočil, přetlapkal jsem mnoho cest a pěšinek, když se přímo
přede mnou objevila dřevěná lávka.
Jen co jsem láku zmerčil, věděl
jsem, že mám vyhráno. Věděl jsem, že už mi chybí jen pár kroků a budu u svého
cíle. Jenže za lávkou zmerčil i něco, co trošku změnilo mé plány.
Za dřevěnou lávkou, jen pár kroků
ode mne, zmerčil jsem spoustu člobrdů. A jak už to bývá, když jsou na blízku
člobrdové, tlapkám na vodítku. Počkal jsem proto na člobrdici a s rozumem
v kebuli a s vodítkem na svém místě jsem pomalu tlapkal vstříc svému
cíli.
Tlapkal jsem pomalu a jistě
kupředu. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Očadla merčila
kamennou stavbu, která se s každým mým krokem zvětšovala. Ušadla poslouchala
okolní zvuky a řeč člobrdů. Famfrňák větřil tolik vůní jako už dlouho ne.
Tlapkal jsem pomalu po boku
člobrdice a z dálky jsem se snažil prohlédnout si kamennou stavbu. U
naučné cedule jsem zjistil, že jsem objevil Radyni. Hrad, který jsem
z dálky už tolikrát zmerčil.
Pomalu a sebejistě protlapkal
jsem všemi pěšinkami, které kolem Radyně vedou. Nakouknul jsem do mnoha skulin
a skulinek. Dokonce jsem objevil krtečka. Sice bez kalhotek s kapsami, ale
zato se spoustou jahůdek.
Na Radyni se mi moc líbilo.
Líbilo by se mi tu ještě mnohem víc, kdybych si mohl hradem prosvištět jen tak,
bez vodítka. Ale kdo ví, třeba i to se mi jednou poštěstí.
Komentáře
Okomentovat