Studánka U Smaragdového jezírka, Brdy

  

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.8213131N, 13.9950425E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fovutaceva

 

Byl krásný zimní den a já jsem se po boku člobrdice toulal nádhernou brdskou přírodou. Mrzlo, až praštělo. Zem, po které jsem tlapkal, s každým mým krokem zvláštně zapraskala. Stromy, které byly všude, kam jen jsem se podíval, byly krásně omrzlé. Byť led, který stromy i přírodu zdobil, nebyl nikterak silný, dělal brdský les pohádkovější než pohádkový.

 

Na obloze zářil kamarád Puňťa, který mne svými hřejivými paprsky občas pohladil kožíšek. Našel se i kamarád ptáček, který mi toulku zpříjemňoval nádherným zpěvem. Člobrdici jsem měl po boku, byl jsem v mých oblíbených Brdech a byl jsem ten nejšťastnější chlupáč pod sluncem.

 

Tlapkal jsem po měkoučkých pěšinkách, tlapkal jsem po lesních cestách. Minul jsem několik rozcestí, když v tom se přímo přede mnou, mezi vysokými modříny, objevila tajemná, kdysi dávno široká, lesní cesta. Lesní cesta vedla kamsi. Byla krásně zdobená zbytky zmrzlého snížku. A jak se klikatila mezi stromy, to vám bylo něco pro mne.

 

Jen co jsem kdysi velkou lesní cestu zmerčil, neodolal jsem. Změnil jsem směr a pomalu, ale jistě, vydal jsem se kamsi do lesa zjistit, kam tahle krásně klikatá cesta vede.

 

Tlapky mne pronesly po měkoučké cestě do hloubi lesa. Než jsem se nadál, z bývalé lesní cesty stala se měkoučká pěšinka. U vysoké borovičky se z pěšinky stalo tolik pěšinek, že bych je nespočítal.

 

Pěšinky, ve které se proměnila má pěšinka, byly ták stejné a zároveň ták jiné, jak jen pěšinky mohou být. Všechny pěšinky se klikatily kamsi do hloubi lesa. Všechny pěšinky byly měkoučké a vedly do krásné přírody. Ale přesto byla každá pěšinka jiná. Vedly mezi různými stromy, klikatily se všemi směry a po chvíli prohlížení se mi zdálo, že nemohou být rozdílnější.

 

Jakou pěšinkou se vydat, byl pro mne oříšek. Všechny pěšinky se mi moc moc líbily. Všechny pěšinky se klikatily mezi stromy. Všechny pěšinky byly měkoučké a krásně omrzlé. Dlouho, předlouho jsem přemýšlel, kudy potlapkám dál, když se tlapky mé daly do pohybu a pěšinkou nejvíce nalevo nesly mne kamsi do nádherné přírody.

 

Tlapkal jsem po úzké pěšince neznámo kam. Místy jsem musel ohnout větvičku, která mi překážela v cestě. Místy se pěšinka má ták stočila, že jsem si myslel, že se vracím zase zpátky. Najednou se pěšinka zatočila, hustý les skončil a přímo přede mnou objevila se malá paseka, napříč kterou tekl potůček a kde pod vysokým stromem zmerčil jsem dřevěnou stříšku, která mne zaujala na první pohled.

 

V mžiku jsem svištěl kupředu, s větrem o závod. Ušadla mi plápolala na kebuli, famfrňák rozrážel mrazivý vzduch, který byl všude kolem mne. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a než jsem nabral pořádnou rychlost, už jsem seděl u stříšky a vrtěl jsem si chvostem.

 

Jen co jsem se u stříšky posadil, poznal jsem místo, kam mne tlapky zanesly. Poznal jsem studánku U Smaragdového jezírka. Poznal jsem místečko, na které když mne poprvé tlapky zanesly, bylo bez studánky. Od té doby se mnohé změnilo. Ale pěšinky a studánka jsou na místě stále. Nikdy jsem na toto místečko nedotlapkal cestou známou. Ale když už jsem se tu objevil, vždy jsem místečko na první dobrou poznal.