Žabí královna

  

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - město

GPS souřadnice: 49.6840200N, 13.4661300E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fupojocapo

 

Byl krásný zimní den. Puňťa zářil na obloze, větřík vanul a já jsem tlapkal hlubokým lesem po měkoučké lesní cestě neznámo kam. Tlapkal jsem ve stínu vysokých stromů, dělal jsem psí kusy. Bylo mi ták krásně, že kdybych to jen uměl, pískal bych si. Ale protože pískat neumím, mohl jsem si chvost uvrtět radostí.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě po boku člobrdice. Co chvilku jsem si od člobrdice odsvištěl, abych se jen o mrňousek dál schoval za strom a čekal, až se ke mne člobrdice přiblíží. Když byla člobrdice dostatečně blízko, ze svého úkrytu jsem vyskočil těsně před člobrdici a v mžiku jsem svištěl dál.

 

Radostnější než radostný tlapkal jsem si lesem. Poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků, který mi dával vědět, že jaro už se blíží. Užíval jsem si vůni lesa. Zkrátka užíval jsem si den jako malovaný se vším všudy, když jsem jen pár kroků přede mnou zmerčil prazvláštní skalku.

 

Jen co jsem skalku zmerčil, kopnul jsem do vrtule a svištěl jsem kupředu ták rychle, až se mi prášilo od tlapek. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle a přesto se mi zdálo, že svištím pomalu. Svištění jsem rychle vyměnil za skákání a po několika dlouhých skocích jsem byl u svého cíle.

 

Byl jsem u skalky prazvláštní. Byl jsem u skalky složené z mnoha kamenů a mnoha výběžků. Byl jsem u skalky, od které jsem nemohl tlapkat dál.

 

Co mne u skalky drželo, to vám kamarádi neštěknu. Zda to byl její zvláštní tvar či zda to byl zpěv kamarádů ptáčků, to dodnes netuším. Moc dobře si ovšem pamatuji, jak jsem u skalky stál, prohlížel jsem si každý její detail a nemohl se hnout.

 

Nakonec jsem se od skalky přeci jen pohnul. Ve chvíli, kdy mi člobrdice pověděla, že jsem objevil Žabí královnu, daly se konečně mé tlapky do pohybu a nesly mne dál do hlubokého lesa.