Studánka U cesty

  

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - město

GPS souřadnice: 49.6830667N, 13.4722667E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/calokekace

Byl krásný zimní den. Puňťa zářil na obloze, ptáčci pěli krásné písně, les voněl a větřík zlehka vanul. Kdyby nemrzlo, štěkl bych, že už tu máme jaro. Tento krásný den jsem si tlapkal po měkoučké lesní cestě a užíval si každý krok.

 

Byl jsem v nádherné přírodě. Všude kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem trávu, pařezy a mech. Merčil jsem i pěšinky, které mne nenechávaly v klidu.

 

Jen co jsem zmerčil pěšinku, opustil jsem lesní cestu a v mžiku jsem svištěl po pěšince do hloubi lesa. Svištěl jsem slalom mezi stromy, hledal jsem stopy místních kámošů. Musel jsem si dávat velký pozor na pařezy, protože ty byly všude. A jak krásně vypadaly. Mnohé pařezy byly porostlé mechem, na jiných rostly houbičky. Některým pařezům chyběla kůra a některé byly roztodivných tvarů, že pro ně ani nemám přirovnání.

 

Mnohokrát jsem se prosvištěl po pěšince do hloubi lesa. Mnohokrát jsem se vrátil zpátky k člobrdici a tlapkal jsem po jejím boku. Když mne tlapky nesly po cestě, člobrdice mne hladila v kožíšku. Tehdy jsem si spokojeně tlapkal, vrtěl jsem si chvostem a byl jsem šťastnější než šťastný.

 

Pomalu a sebejistě tlapkal jsem po boku člobrdice. Nechal jsem se hladit a při hlazení jsem se rozhlížel kolem sebe. Rozhlížel jsem se krásnou přírodou, když jsem mrňousek přede mnou zmerčil stříšku zářící do dálky.

 

V mžiku jsem byl v pohotovosti. Očadla jsem měl na stopkách a famfrňák namířeným k obloze. Očadla si prohlížela les píď po pídi. Famfrňák větřil vůni lesa a ušadla slyšela šum větříku ve větvích. Krom toho, že stříška zářila do dálky, jsem nic zvláštního nezpozoroval.

 

Když jsem měl stříšku z dálky v merku, kopnul jsem do vrtule a zvědavější než zvědavý svištěl jsem kupředu ke svému cíli. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, od tlapek se mi prášilo a já svištěl kupředu se zvědavostí mi vlastní.

 

Nemnoho rychlých kroků jsem usvištěl a byl jsem u cíle. Byl jsem u cihlové stříšky zářící do dáli. Pod stříškou zmerčil jsem domeček. Jak jsem tak u domečku stál, přemýšlel jsem, kdo tu asi bydlí. Pomalu a jistě vydal jsem se na obchůzku. Obtlapkal jsem domeček, když v tom, najednou, přímo přede mnou, tekl potůček.

 

V tu chvíli mi to štěklo. Neobjevil jsem domeček. Já jsem objevil studánku. Studánku se stříškou z pálených tašek, která září do dálky. Objevil jsem studánku, která vypadá jako domeček pro skřítky.