Vrchol Lopata

 

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.6670833N, 13.5603175E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fopocebafu

Byl mrazivý zimní den a já jsem se toulal Plzeňskem. Mrzlo, až praštělo. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky laskal zem. Laskal, ale nezahříval. Když jsem se ho zkoušel ptát, kdy už bude teplíčko, pohladil mne paprskem po kebuli, ale to bylo vše. Neodpověděl.

 

Pod dohledem kamaráda Puňti toulal jsem se bučinou. Všude, kam jen očadlo dohlédlo, rostly mladé buky. Pod buky merčil jsem spoustu spadaného listí. A občas jsem zmerčil i lístek dubový. Ale to bylo opravdu jen občas.

 

Tlapkal jsem po lesní cestě plné kamínků. Stoupání jsem měl za sebou a už jsem se merčil, jak svištím z kopečka. Ale svištění z kopečka nepřicházelo. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byla rovinka. Rovinka, která už se mi začínala zdát nekonečná.

 

Dlouho, předlouho jsem tlapkal po rovince a prohlížel si přírodu. Něco v kožíšku mi říkalo, že mám zbystřit. Ale co mám hledat, to mi kožíšek neprozradil. Promrkal jsem očadla, našponoval ušadla a famfrňák jsem zvedl k obloze. Zhluboka jsem se nadechl. A ještě jednou. Nyní jsem byl připraven objevit místo nevídané, o kterém se mi kožíšek svěřil.

 

Se všemi smysly v pohotovosti jsem kopnul do vrtule. Rozhlédl jsem se kolem sebe a rozsvištěl se napříč lesem. Svištěl jsem slalom mezi stromy, hledal jsem tajemné pěšinky. Dlouho, předlouho jsem svištěl slalom, ale na pěšinku jsem nenarazil. Objevil jsem sice mnoho stop mých lesních kámošů, ale ani ty mne nikam nedovedly. Užuž jsem si začínal myslet, že se kožíšek mýlí, když v tom, najednou, přímo přede mnou, za několika málo stromy, jen mrňousek od lesní cesty, vyrostla skála. Skála ne moc vysoká, ale na místní poměry vysoká až moc.

 

Jen co jsem skálu zmerčil, má další cesta byla zřejmá. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a rychleji než rychle vyrazil jsem ke svému cíli. Svištěl jsem napříč lesem a nic mne nemohlo zastavit. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost vyrovnával celé mé já. Očadla mi ukazovala cestu vpřed.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem u svého cíle. Byl jsem u skály ukryté za mladými stromy jen mrňousek od cesty. Byl jsem u skály, na kterou bych se moc rád vyšplhal, ale protože byla namrzlá, neriskoval jsem. Zato jsem píď po pídi prozkoumal okolí celé skály. Něco mi tu totiž neštymovalo.

 

Co mi neštymovalo, to mi štěklo hned, co mi člobrdice pověděla, že jsem zdolal vrchol Lopata. Nenarazil jsem ani na lopatu a na první pohled by mi ani neštěklo, že jsem zdolal vrchol. Víte, čím to bude kamarádi? Lopata je vrchol, ke kterému vede několik cest. Ale až na vrchol samotný nevede ani pěšinka.