Vyhlídkové místo Mariina skála

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.6552811N, 13.5653517E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mocudapohu

Byl krásný mrazivý den a já jsem se toulal po Plzeňském kraji. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, po boku mi šla člobrdice a ani ségruše nechyběla. Jenže ta, jak je u ní zvykem, byla celou prochajdu všude, ale zároveň nikde.

 

Tlapkal jsem do táhlého kopečka po zpevněné lesní cestě. Jen co jsem zmerčil měkoučkou lesní cestu, změnil jsem směr. Měkoučká lesní cesta mne zavedla do lesa plného mladých rozčepýřených stromků, kde by jeden vysoký strom pohledal. Jen chvilku jsem tlapkal mladým lesem, když se po mé pravé tlapce objevila vyšlápnutá pěšinka. Sice vedla do houštiny, ale protože bylo na první pohled znát, že po ní chodí nejen mí místní kámoši, ale hojně jí využívají i člobrdové, nedalo mi to, a vydal jsem se na průzkum.

 

Utlapkal jsem po pěšině jen pár kroků a byl jsem venku z houštiny. Po levé tlapce jsem jí sice stále měl, ale po pravé tlapce, to byla jiná. Po pravé tlapce merčil jsem vysoké mladé stromy a mnoho dalších pěšinek. Byť mám neznámé pěšinky moc rád a moc rád zkoumám, kam vedou a kdo po nich chodí, tentokrát jsem odolal. Tlapkal jsem dál, kupředu, přímo za famfrňákem, po pěšince, která mne sem dovedla.

 

Než jsem se pořádně rozkoukal, už mne tlapky nesly dál. Utlapkal jsem jen pár kroků, když se pěšinka stočila. Protlapkal jsem zatáčkou a překvapením jsem se posadil.

 

Za zatáčkou zmerčil jsem balvany větší než velké. Mezi balvany zmerčil jsem mladé borovičky. Ale to nebylo vše, co jsem zmerčil. Mezi balvany a borovičkami vedly do výše vysoké schody. Schody, které končily vysoko na skále, na které v celé své kráse stál malý dřevěný altán.

 

To vám štěknu kamarádi, jen co jsem altán zmerčil, štěklo mi, kde to jsem. Štěklo mi, že jsem na Mariině vyhlídce. Štěklo mi, že jsem na místě mne móc dobře známém.

 

Dotlapkal jsem na místo, kde jsem již mnohokrát byl. Dotlapkal jsem na místo, které se mi vrylo do paměti neodolatelnými výhledy. Výhledy, které jsem si vždy užil jen malou chvilku. Vždy, když jsem vystoupal na skálu a rozhlédl se kolem, zvednul se vítr, obloha se zatáhla a začalo pršet. Ale tentokrát to byla jiná. Vystoupal jsem do altánu a dlouho jsem si užíval výhledy do dálky daleké. Pozdravil jsem se s borovicí, která za posledních pár let pořádně vyrostla. Prohlédl jsem si hrad Radyni, který je odsud nedaleko a kde jsem byl naposledy loni, přibližně touto dobou. Prohlédl jsem si blízká pole i louky, prohlédl jsem si vzdálenější lesy. A tentokrát jsem si i trošku odpočinul.