Bývalá bouda u sv. Jana, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6547306N, 13.8350072E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pavebogeve

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mne svými hřejivými paprsky laskal v kožíšku. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích vysokých stromů. Ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Já jsem si tento krásný den svištěl po boku člobrdice a nic mne nemohlo zastavit.

 

Svištěl jsem zpevněné lesní cestě barvy pálených cihel a užíval si každý krok. Očadly jsem rejdil po okolí a snažil jsem se vstřebat všechnu tu nádheru. Krásně zelené kapradí tvořilo nádherný kontrast s cihlově červenou cestou. Rozkvetlé květiny plné mých poletujících kámošů z hmyzí říše dávaly tomuto místu atmosféru, kterou nikde jinde nenajdete. Vysoké stromy stínily okraj cesty a já jsem měl možnost schovat se před už chvílemi dotěrnými paprsky kamaráda Puňti. Jen ty loužičky, které tu ještě před dvěma roky byly, mi moc chybí. Stejně jako mi chybí jejich obyvatelé. Vždyť v těchto loužičkách bylo tolik života. A najednou jsou pryč. Zato je tahle cesta podle člobrdů fotogenická. Tak vám nevím, nevím, kamarádi, ale neměla by být příroda spíše živá, než fotogenická?

 

S kebulí plnou myšlenek jsem se rozsvištěl ták rychle, až člobrdice musela zabrat, aby mi vůbec stačila. Svištěl jsem kupředu ták rychle, až se mi od tlapek prášilo. Člobrdice jen tak tak držela tempo a zvládla drandit vedle mne.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, naskákal jsem mnoho skoků, když jsem po své levé tlapce zmerčil první loužičku. Skočil jsem pár dlouhých skoků a než člobrdice stihla zareagovat, byla osvěžena krásně červenou vodičkou, která se rozletěla všude kolem mne ve chvíli, kdy jsem dopadl na dno loužičky.

 

Co vám budu štěkat, kamarádi, člobrdice drandila ták rychle, že než stihla zastavit, vodička už byla tentam a na člobrdici zbylo pouze bahýnko. Měla ho všude. Vypadala jako já. Jen její výraz nebyl až tak moc spokojený, jako byl výraz můj. I člobrda, který se objevil odkudsi a člobrdici zmerčil, se musel pousmát.

 

Jak jsem se tak láznil a pozoroval člobrdici, v dáli ne moc daleké všiml jsem si místečka mne ták dobře známého. Sice se od mé poslední návštěvy trošku lépe zamaskovalo, ale já jsem ho poznal na první pohled.

 

Jen co jsem místečko zmerčil, opustil jsem louži, od cesty jsem se oklepal a vyrazil jsem kupředu. Utlapkal jsem jen pár kroků a byl jsem tam. Stál jsem pod vysokým stromem a kousek po kousku jsem si prohlížel nevysokou zídku.

 

Stál jsem na místě, kde kdysi dávno stávala bouda U svatého Jana. Vlastně jsem stál přímo v ní. Jak bouda vypadala, zmerčil jsem na obrázku na stromě. Byla ták móc krásná. Ale to už je opravdu déle než dlouho. Vždyť bouda tu stávala ještě dříve, než statné stromy zvládly vyrůst. Stála tu ještě před tím, než vznikla tahle republika. Vlastně tu stála ještě předtím, než se v Brdech usídlili vojáci. To už je ták móc dávno, že nevím nevím, jestli ještě existuje pamětník, který by tuto boudu pamatoval.

 

Velké poděkování patří společnosti @crussis, od které má člobrdice terénní koloběžku, díky které se mohu toulat jako zamlada a bez které by tento štěk nevznikl. Pokud stále váháte, zda si koloběžku pořídit, jděte do toho. Vaše toulání se změní k nepoznání. Zvládnete mnohem více a ještě se dobře pobavíte.