Čákova vyhlídka, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6551208N, 13.8174658E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/henefelopu

 

Byl krásný den a já jsem se člobrdicí toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Na blankytně modré obloze zářil kamarád Puňťa. Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. Vlahý větřík příjemně šuměl v korunách stromů. Den byl jako malovaný a jen tak ho prolenošit by byla věčná škoda.

 

Chvilku jsem svištěl po boku člobrdice, která si to po zpevněné lesní cestě drandila na kolobrndě, chvilku jsem si jen tak spokojeně tlapkal po měkoučkých pěšinkách. Než jsem se nadál, protlapkal jsem kolem oplocenky a svět mi ležel u tlapek.

 

V dáli ne moc daleké merčil jsem budoucí brdské lesy. O mrňousek dál merčil jsem hluboké brdské lesy. V dáli daleké, na samotném obzoru, merčil jsem Šumavu. Ano, kamarádi, v mých oblíbených Brdech jsem pouhým očadlem merčil až na Šumavu. To by se mi před pár lety jen těžko poštěstilo. A za pár let už se mi to také nepoštěstí. Vždyť všechna místa, kde si pamatuji hluboký les, se opět krásně zelenají. Člobrdové už stihli zasadit nové stromky a ty pomalu a jistě zakrývají stopy kůrovcové kalamity z let nedávno minulých.

 

Pomalu a jistě tlapkal jsem po hřebeni a kochal jsem se výhledem, když jsem dotlapkal k velkému betonovému pilíři. Od člobrdice jsem věděl, že tady kdysi dávno stával vojenský radar. A ze své vlastní paměti jsem věděl, že už je to jen mrňousek na jedno z mých oblíbených brdských míst.

 

Historie nehistorie, radar neradar, kopnul jsem do vrtule a vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem po měkoučké pěšince vedoucí mezi koberci borůvčí. Přeskočil jsem padlý strom. Prosvištěl jsem zatáčkou, sesvištěl jsem z kopečka a než se člobrdice zmohla na slovo, ležel jsem ukrytý za hradbou z kamení, chladil jsem si bříško a kochal jsem se výhledy.

 

Byl jsem na Čákově vyhlídce, na místě, kam pan Čáka chodil psát své knihy. Byl jsem na místě, odkud jsem před několika málo lety merčil jen špičky stromů. Dnes mi tu leží svět u tlapek. Ale jak už jsem štěkal. Les kolem se opět pomalu, ale jistě, stává lesem. A za to jsem moc moc rád.

Velké poděkování patří společnosti @crussis, od které má člobrdice terénní koloběžku, díky které se mohu toulat jako zamlada a bez které by tento štěk nevznikl. Pokud stále váháte, zda si koloběžku pořídit, jděte do toho. Vaše toulání se změní k nepoznání. Zvládnete mnohem více a ještě se dobře pobavíte.