Krausův kříž, CHKO Brdy

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: https://mapy.cz/s/punuhofacu

Odkaz do map: 49.6583064N, 13.8522808E

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal po Brdech. Člobrdice drandila na kolobrndě ták rychle, jak jen jí to její vlastní síly do táhlého kopečka dovolily. Já jsem si s radostí mi vlastní svištěl do hloubi lesa a zase zpátky a užíval jsem si každý krok.

 

Den byl jako obrázek a přímo vybízel k prochajdě. Na obloze zářil kamarád Puňťa už od samého rána. Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. A les ták krásně voněl, jako voní v krásných dnech pouze po rozbřesku.

 

Tento krásný den jsem si přivstal, abych si ho užil se vším všudy. A vyplatilo se. V lese nebylo člobrdy, zato stopy mých místních kámošů byly ještě čerstvé. Poznal jsem pěšinky, kterými šly jen chvilku přede mnou kámošky srnky. Poznal jsem pěšinky, po kterých do vysoké trávy hopkali mí kámoši zajoši. Poznal jsem i místo, kudy ještě před chvilkou procházeli mí kámoši divočáci. A že jich bylo. Už je na světě asi další generace.

 

V lese živějším než živém byl jsem jako doma. Několikrát jsem se chtěl rozsvištět jen tak mezi stromy do hloubi lesa a nic neřešit. Ale podle čerstvých stop jsem věděl, že by to byl na tomto místě holý nerozum. I proto jsem se nevydal k pramenu řeky Litavky, který byl jen mrňousek ode mne. I proto jsem stále stoupal dál po zpevněné lesní cestě ještě nerozhodnut, jaké místečko bude mým dnešním cílem.

 

Chvilku jsem svištěl do kopečka, chvilku jsem dělal společnost člobrdici. Protlapkal jsem mnoho zatáček, když v tom se cesta má stočila a po mé levé tlapce, v celé své kráse, objevil se nádherný kamenný kříž, který mne přiměl se zastavit.

 

To se ví, kamarádi, normálně bych se rozsvištěl dopředu, abych mohl místečko co nejdříve prozkoumat. Ale dnes tomu bylo jinak. Posadil jsem se a z dálky jsem pozoroval to krásné místo. Puňťa byl ještě nízko na obloze a lesu dával zvláštní přítmí. Borůvky byly krásně osvícené. Vlahý větřík vanul a laskal mi kožíšek. A ti ptáčci jak pěli. To vám byla, kamarádi, pohádka.

 

Jak dlouho jsem na místě seděl a kochal jsem se pohledem, to vám neštěknu. Co vám ovšem štěknout mohu je, že když jsem se dokochal, na průzkum jsem se přeci jen vydal. Vždyť jinak bych to ani nebyl já.