Studánka U jezevce Pepi

 

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.4891219N, 13.6931867E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nujusovato

Byl krásný den a já jsem se ségruší a člobrdicí toulal přírodním parkem Pod Štědrým. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky zahříval kožíšek. Kolem Puňti poletovaly mráčky, které oblohu krásně zbarvily. Byť byly mráčky všech barev, jenom ne bílé, věděl jsem, že z těchto mráčků nezaprší. Ale i přesto jsem byl obezřetný.

 

Chvilku jsem svištěl po lesní cestě protkané spoustou louží a loužiček. Chvilku jsem tlapkal po boku člobrdice po asfaltce, po které občas projede nějaké to zbloudilé auto. Naštěstí jsem měl štěstí a u tří bílých kravek jsem asfaltovou silničku opustil a dál jsem si svištěl po měkoučké cestě mezi pastvinami do míst mne ták móc dobře známých.

 

Svištěl jsem po měkoučké cestě a nic mne nemohlo zastavit. Jak byla cesta mokrá, od tlapek mi odlétalo mlaskavé lepivé bahýnko. Bahýnko, které se mi krásně vrstvilo na bříšku. To byste, kamarádi, nevěřili, jak příjemně mne chladilo.

 

Než jsem se stihl pořádně rozsvištět, příroda kolem mne se změnila. Pastviny jsem nechal za chvostem. Najednou jsem svištěl mladým lesem a než mne člobrdice stihla zastavit, už jsem se láznil v jedné z mnoha tůněk, které se tu vyrojily po spoustě deštivých dnů.

 

Pomalu jsem tlapkal tůňkou a s každým krokem jsem byl lehčí a lehčí. Bahýnko se ze mne smývalo a já s každým krokem voněl víc a víc. V tůňce byla ták voňavá vodička, že nevím nevím, zda bych se neláznil až dodnes, kdyby mi člobrdice nedala povel k postupu a nezačala mi ujíždět dál, do hloubi mladého lesa.

 

To se ví, nechat člobrdici v lese samotnou, to by byl holý nerozum. Nerozum ještě tuplovaný o přítomnost ségruše po jejím boku. Vždyť za ty roky toulání moc dobře vím, co ty mé dvě holky dokážou. A to jsem nemohl dopustit. Vyskočil jsem z tůňky, ani oklepat jsem se nestihl, a voňavější než voňavý jsem svištěl dál, za člobrdicí se ségruší.

 

Svištěl jsem po měkoučké lesní cestě a vyhýbal se loužičkám. Nechtěl jsem přijít o svou svěží vůni v kožíšku. Usvištěl jsem jen pár kroků a byl jsem u holek. Užuž jsem se je chystal předběhnout, když má ušadla zaslechla zurčení vodičky.

 

Jen co jsem zurčení vodičky zaslechl, našponoval jsem ušadla abych věděl, zda se mi to nezdá. Když jsem zurčení vodičky slyšel jasně a žřetelně, zvedl jsem famrňák k obloze a zhluboka jsem se nadechl. Byla tam. Cítil jsem jí z dálky. Ta svěží vůně, kvůli které jsem se toulat vyrazil, byla už jen pár kroků ode mne.

 

Promrkal jsem očadla, prohlédl jsem les. Jen pár kroků přede mnou zmerčil jsem mne ták dobře známou pěšinku. Jen co jsem pěšinku zmerčil, kopnul jsem do vrtule. Předsvištěl jsem člobrdici, zamával jsem jí chvostem na rozloučenou a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Usvištěl jsem jen pár kroků, sesvištěl jsem z lesní cesty. Skočil jsem pár dlouhých skoků a v mžiku jsem se posadil.

 

Seděl jsem pod vysokým stromem, přede mnou merčil jsem slabý potůček. Poslouchal jsem zurčení vodičky, větřil jsem svěží vůni lesa. Byl jsem na místě mne ták móc milém. Byl jsem u studánky U jezevce Pepi, ke které se roky ták rád vracím, ale která už je pro mne ták daleko, že kdyby člobrdici nedrandila na koloběžce, už by mne k ní tlapky z domova nezanesly. A to by byla, kamarádi, moc velká škoda.

Velké poděkování patří společnosti @crussis, od které má člobrdice terénní koloběžku, díky které se mohu toulat jako zamlada a bez které by tento tip na výlet nevznikl. Pokud stále váháte, zda si koloběžku pořídit, jděte do toho. Vaše toulání se změní k nepoznání. Zvládnete mnohem více a ještě se dobře pobavíte.