Čertův kámen

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - město

GPS souřadnice: 49.7731842N, 13.5289681E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/lebofamela

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal Ko_kotským lesem. Na obloze zářil kamarád Puňťa, který svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, které co chvíli Puňťu na obloze schovaly. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích stromů. Ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Tento krásný den byla radost se toulat a já jsem si užíval každý krok.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě protkané spoustou louží a loužiček. Po silném dešti jsem měl lázně skoro na každém kroku. Bylo jich tolik, že jsem se nestíhal ve všech pořádně vyláznit. Ale i přesto jsem žádnou louži neminul. V některé louži jsem se láznil, jinou jsem tak prosvištěl. Bahýnko jsem měl během chvilky úplně všude a byl jsem naprosto spokojen.

 

Dokonale maskován jsem zjistil, že si svištím s radostí mi vlastní z mírného kopečka. Než jsem se nadál, kopeček se změnil v rovinku. S rovinkou se změnila i cesta. Kde nebyly louže, pořádně prášila. To vám bylo něco pro mne.

 

S radostí mi vlastní jsem svištěl stále kupředu. U chytré cedule jsem sesvištěl z lesní cesty a dál jsem svištěl po pěšince. Co na chytré ceduli bylo napsáno, to jsem si přečíst nenechal. Vlastně jsem se u cedule ani nezastavil. Tlapky mne svedly z lesní cesty na pěšinku, a ač je to zvláštní, nesly mne dál, do hloubi lesa.

 

Tlapkal jsem po měkoučké pěšince, která byla všechno, jen ne rovná. Stále se stáčela, když se najednou stočila tolik, až skončila a přede mnou se objevily vysoké stromy a pod stromy obrovitánský balvan, který jako by na místo vůbec nepatřil.

 

To vám štěknu, kamarádi, když jsem balvan zmerčil, nevěřil jsem vlastním očadlům. Ale on tam byl. Pomalu jsem k němu tlapkal blíž a blíž, když v tom na mne vybafnul čert. Ano, kamarádi, opravdu na mne vybafnul čert.

 

Nyní bych vám mohl štěknout, jak moc jsem se čerta lekl. Jenže to bych vám neštěkal pravdu. Jen co jsem čerta zmerčil, štěklo mi, kde to jsem. A také jsem si vzpomněl, že jsme kamarádi. Byl jsem totiž u Čertova kamene, ke kterému občas zajdu. Ale ještě nikdy mne sem tlapky nedonesly cestou ták protkanou loužemi, jako byla tentokrát. Cestu jsem sice nepoznal, ale čerta jsem poznal na první dobrou. Vůbec se totiž nezměnil.