Čertův náramek

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3927583N, 13.7521222E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/melepefedo

Byl krásný den, kdy na obloze zářil kamarád Puňťa a kolem Puňti poletoval jeden naducaný mráček za druhým. Vlahý větřík vanul, ptáčci pěli písně krásnější než krásné a den byl jako obrázek. Tento krásný den jsem se po boku člobrdice toulal nádhernou jihočeskou přírodou a nic mne nemohlo zastavit.

 

V tlapkách jsem měl spoustu kilometrů, v merku jsem měl mnoho krásných míst. Několikrát jsem se vykoupal v jednom z jihočeských rybníků, mnohokrát mi ležel svět u tlapek. Objevil jsem místa malá i velká, ale domů se mi ještě nechtělo. Nejen, že jsem nebyl moc unavený. Kožíšek mi také naznačoval, že jsem ještě neobjevil všechna krásná místa, která se v tomto krásném koutu přírody ukrývají.

 

Svištěl jsem po boku drandící člobrdice po měkoučké prašné cestě mezi poli, co chvíli jsem minul remízek. Po pravé tlapce mi nejednou ležel svět u tlapek a já jsem si pod fousky poštěkával, jak krásnou přírodu mám jen mrňousek za humny. Užíval jsem si každý krok, když v tom jsem se objevil na rozcestí prazvláštního tvaru a mohl jsem se vydat tolika cestami, že jsem nevěděl, kterou jen si vybrat mám.

 

Mohl jsem se vydat doleva, po žluté turistické značce. Mohl jsem se vydat doprava, kamsi do zatáčky z mírného kopečka. Mohl jsem se vydat rovně a sledovat zvláštní žlutou turistickou značku. Mohl jsem se také vydat několika cestami, které vedly na louky a na pole.

 

Chvilku jsem stál na rozcestí a přemýšlel jsem kudy dál, když jsem vyskočil. Jen co se mé tlapky dotkly země, už mne nesly kupředu, přímo za famfrňákem, do krátkého, ale zato vydatného, kopečka.

 

Než jsem se nadál, byl jsem na kopečku. Po levé tlapce měl jsem les, po pravé tlapce louku. Utlapkal jsem jen pár kroků, když jsem měl les po obou tlapkách. Než jsem se v lese rozkoukal, už jsem měl po pravé tlapce opět louku a svět mi ležel u tlapek. Merčil jsem louky a lesy, merčil jsem kopce a kopečky. V dáli daleké merčil jsem nádherné šumavské kopce.

 

Výhled to byl nevídaný, ale i přesto se mé tlapky nezastavily. Nesly mne dál po měkoučké cestě, až na konec vzrostlého lesa po mé levé tlapce. V místech, kde vzrostlý les nahradily pidi stromky zmerčil jsem písčitou pěšinku vedoucí kamsi mezi stromky.

 

To se ví, jen co jsem pěšinku zmerčil, změnil jsem směr. Než jsem se nadál,  už jsem svištěl mezi stromy a větvičky mne čechraly kožíšek. Usvištěl jsem jen pár kroků, když se cesta má stočila a přímo přede mnou objevil se obrovitánský balvan složený z několika balvanů.

 

Byl jsem na místě krásnějším než krásném. Byl jsem na místě mi ták dobře známém. Byl jsem u Velkého čertova náramku, u kterého jsem byl už tolikrát. Jen cesta, která mne sem dovedla, mi přišla ták neznámá, jako bych po ní nikdy netlapkal. Ale opak je pravdou. Když jsem tak stál u Čertova náramku, štěklo mi, že i tuto cestu moc dobře znám. Jen když jsem sem tlapkal naposledy, byly stromky menší a pěšinka širší.