Horní a Dolní kokotský rybník

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice Horní kokotský rybník: 49.7772233N, 13.5453261E

GPS souřadnice Dolní kokotský rybník: 49.7770075N, 13.5386706E

Odkaz do map Horní kokotský rybník: https://mapy.cz/s/cedejusugo

Odkaz do map Dolní kokotský rybník: https://mapy.cz/s/conosasole

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice proháněl Ko_kotským lesem. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými hřejivými paprsky zahříval kožíšek kdykoli, kdy jen se les jen mrňousek rozestoupil nebo kdy jsem se ocitl na louce. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, které se snažily Puňťu na obloze skrýt, ale nikdy se jim to nepovedlo na delší dobu.

 

Pod dohledem kamaráda Puňti, po boku člobrdice, svištěl jsem po měkoučkých cestách nádhernou přírodou. Cesty byly lemované loužemi a loužičkami a já jsem se každou chvíli láznil. Chvilku jsem svištěl lesem zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků, chvilku jsem svištěl po boku kámošů motýlů a čmeláků a po boku kámošek včelek. Užíval jsem si každý krok, když les před mými zraky skončil. Místo stromů v lese zmerčil jsem vzrostlou alej a za alejí louku. Na co jen to merčím, to jsem musel vyzjistit.

 

Než se člobrdice stihla pořádně odrazit, už jsem jí mával chvostem na rozloučenou. Kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem kupředu rychlostí mi dávno nevlastní, když v tom jsem zjistil, že už mám člobrdici opět po boku. Usvištěl jsem ještě pár kroků, když v tom se po mé levé tlapce objevil obrovitánský rybník se spoustou leknínů obehnán mladým lesem.

 

To vám štěknu, kamarádi, normálně bych to rybníku hupsnul. Ale tady mi to nedalo. Tenhle rybník byl ták nádherný a plný života, že jsem si nedovolil rušit místní kámoše. Ze břehu rybníku jsem si prohlížel celou tu nádheru a vůbec se mi nechtělo tlapkat dál.

 

U Dolního ko_kotského rybníku jsem nabral síly na další pouť a vyrazil jsem dál. Obtlapkal jsem rybník a než jsem se nadál, byl jsem opět v lese. Lesem jsem nesvištěl dlouho. Jen pár set metrů jsem usvištěl, když v tom mi cestu zkřížila hlavní silnice. Radost jsem z ní neměl. Musel jsem počkat na člobrdici a dál tlapkat způsobně po jejím boku.

 

Co vám budu štěkat, kamarádi, těch pár metrů, kdy jsem musel tlapkat člobrdici u nohy, se mi zdály nekonečné. Ale jen co jsem byl na druhé straně silnice, jen co se mé tlapky dotkly opět měkoučké lesní cesty, už jsem opět svištěl kamsi do hloubi lesa. Přesvištěl jsem dřevěnou lávku, prosvištěl jsem lesem, a když se mé tlapky dotkly louky, zjistil jsem, že mohu začít plavat.

 

Překvapenější než překvapený jsem se zastavil. Stál jsem na louce, vodu jsem měl po kolena a všude kolem mne kuňkaly žáby. Rybník, do kterého jsem se chystal hupsnout, byl ještě kus ode mne. Jak se toto mohlo stát, to mi bylo záhadou. Až pak mi štěklo, že se musel rybník vylít po deštích minulých dnů.

 

Ani v Horním ko_kotském rybníku jsem si nezaplaval. Ale zato jsem se prosvištěl po zatopené louce. Tolik žabek pohromadě jsem snad ještě nezmerčil. Sám jsem si připadal jako velký žabák. Ne, že bych uměl skočit takové skoky, jaké skákaly mé kámošky žabky. Ale žádná žabka nebyla ták veliká, jak veliký jsem byl já.