Kamenný kruh Druidů

 

Kraj: Vysočina

Okres: Pelhřimov

GPS souřadnice: 49.2681197N, 15.2781872E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fobatabumu

Den byl nevyzpytatelnější než nevyzpytatelný. Na obloze se proháněl mračoun za mračounem, větřík celkem foukal a teplota byla všelijaká, jenom ne příjemná. Ale byť mi počasí zrovna dvakrát nepřálo, nezoufal jsem si. Vytáhl jsem člobrdici s člobrdou na výlet a i ségruše se k mé partě nakonec moc ráda připojila.

 

S radostí mi vlastní, že mám celou smečku pohromadě, vyrazil jsem na průzkum. Z hotelu jsem vysvištěl rychlostí mi dávno nevlastní a než jsem se nadál, už jsem svištěl po pěšince mezi pidi stromky lesem nelesem do táhlého kopečka.

 

Svištěl jsem stále kupředu a nic mne nemohlo zastavit. Ani pěšinky mne nezdržovaly. Vždyť na cestě, po které jsem svištěl, měl jsem stopy místních kámošů přímo pod famfrňákem. Potkal jsem stopy kámošek srnek, na pařezu vedle cesty objevil jsem stopy, které tu nechal kámoš divočák. Asi se tu někde před chvílí láznil, protože vydrbané bahno na pařezu ještě nestihlo pořádně zaschnout. V dálce daleké merčil jsem zajocha a snad i proto mne vůbec nepřekvapilo, když jsem na samotném horizontu, odkud jsem měl místní přírodu pěkně v merku, objevil stopy kámošky lišky. Tedy, kámošky lišky. Možná to byly stopy kámoše lišáka. Ale to už jsem podle velikosti stopy tlapky nepoznal.

 

Jak jsem tak stál na horizontu a rozhlížel se kolem sebe, zjistil jsem, že už nejsem na místě sám. Nevím, kdy a jak se to stalo, ale když jsem se rozkoukal, už u mne byla člobrdice s člobrdou a dostával jsem pokyny, jak mám pokračovat dál.

 

Co mne čeká, to jsem netušil. Ale věděl jsem, že to bude něco, kde budu muset být áž móc hodný. Jenže komu by se chtělo být hodný v tomto krásném koutě světa? Mne určitě ne :)

 

K mému nevelkému překvapení jsem brzy musel kráčet po boku člobrdice. Ale místo, kde jsem byl, za to stálo. Byl jsem totiž u zvláštní stavby, kolem které zrovna procházel kámoš Špagetka. Opodál jsem merčil kámoše koně, který mi svou statnou figurou a barvou do jisté míry připomínal mne. Jen byl o trošku vyšší a o trošku těžší, ale opravdu jen o trošku.

 

Než jsem se nadál, Špagetka byl tentam. I kámoš kůň byl kdesi, jen ne tam, kde jsem byl já. Dokonce jsem zjistil, že už ani člobrdici nemám boku a že si svištím loukou s radostí mi vlastní a lehkostí mi dávno nevlastní neznámo kam.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, když v tom se přímo přede mnou, na samotném vrcholku louky, objevilo místo nevídané, které mne k sobě lákalo až magickou silou. A já jsem se nenechal lákat dlouho. Jen co jsem místo zmerčil, rozvrtěl jsem chvost, kopnul jsem do vrtule a co mi tlapky dovolily, už jsem svištěl kupředu.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a než jsem se nadál, byl jsem ve středu onoho magického místa. Seděl jsem u kamenného stolu obklopen vysokými kameny. Byl jsem na místě ták klidném a přitom jsem byl v centru dění. Byl jsem středem kamenného kruhu Druidů, který má prý magickou moc.