Kostel a kaple s pramene sv. Kateřiny
Kraj: Vysočina
Okres: Pelhřimov
GPS souřadnice kostel sv. Kateřiny: 49.2704525N, 15.2772344E
GPS souřadnice kaple a pramen sv. Kateřiny: 49.2712608N, 15.2770631E
Odkaz do map kostel sv. Kateřiny: https://mapy.cz/s/radumodedu
Odkaz do map kaple a pramen sv. Kateřiny: https://mapy.cz/s/mujajubeve
Den byl všelijaký, jenom je jako
malovaný. Na obloze se proháněl mrak za mrakem a jen málokdy se mi povedlo
zmerčit modrou oblohu. Ale byť mi počasí úplně nepřálo, nedalo mi to, a vyrazil
jsem na toulku. Sice jsem bydlel v nádherném luxusním hotelu s kámoši
daňky a kámoškou kozou po boku, ale také tam bydlela kámoška veverka a ta mi,
jak jinak, dávala pořádně zabrat. Vždyť místo toho, aby zůstala pevně tlapkami
na zemi, skákala v korunách stromů z větve na větev a občas na mne
hodila žalud či šiku. Chápete to, kamarádi?
Ale nebyla to jen nezodpovědná
kámoška veverka, která mne přiměla k toulání. Byla to i příroda, o které
mi člobrdice tolik vyprávěla. Vždyť tu byla jen pár dní předtím sama. Jenže to
jí počasí přálo a málem tu protoulala boty. Snad jen díky tomu se jí podařilo
přemluvit člobrdu a vzít mne se ségruší na tenhle nezapomenutelný výlet.
Po boku ségruše a pod zrakem
člobrdy s člobrdicí toulal jsem se nádhernou přírodou. Tlapkal jsem po
měkoučkých lesních cestách, dělal jsem psí kusy se ségruší. Než jsem se nadál,
protlapkal jsem vzrostlým lesem a přímo přede mnou objevil se kostel růžovější
než růžový.
To se ví, jen co jsem kostel
zmerčil, vyrazil jsem na průzkum. Vysvištěl jsem jen pár schodů a než se
člobrdice zmohla na slovo, už jsem seděl před kostelem a koukal jsem do jeho
nitra. To vám bylo něco. V kostele na stěnách merčil jsem krásné malby.
Všude, kam jen očadlo pohlédlo, merčil jsem obrazy. Vší té kráse dominoval
zdobený oltář, na který byla radost pohledět.
Jak jsem tak seděl a koukal se na
oltář, štěklo mi, že mi člobrdice povídala něco o léčivém pramenu kdesi u
kostela. Prý to bylo blízko, ale ne zase až tak moc blízko. Pramen měl být kdesi
v lese u kapličky jako z pohádky, která je od kostela málem vidět.
To se ví, nedalo mi. Ne, že by mi
vzpomínka s nápovědou nějak moc pomohla, ale věděl jsem, že kdesi nedaleko
je místečko, které je jako stvořené pro můj famfrňáček. Když už jsem měl kostel
v merku, sesvištěl jsem ze schodů, rozhlédl jsem se kolem sebe a přemýšlel
jsem, kudy bych se vydal dál.
Mohl jsem tlapkat všemi směry,
jen doleva se mi nechtělo. Vždyť odtamtud jsem přeci přetlapkal a cestou jsem
žádný pramen s kapličkou nepotkal. Mohl jsem tlapkat kolem starého stavení
z kopečka s lesem po pravé tlapce. Mohl jsem také tlapkat doprava,
skoro po rovince, na kraji lesa a louky.
Dlouho, předlouho jsem přemýšlel,
když v tom jsem viděl, jak se ke mne řítí ségruše. V mžiku byl můj
další směr jasný. Vydal jsem se doprava. Rozsvištěl jsem se jako zamlada a nic
mne nemohlo zastavit. Svištěl jsem ták rychle, až mi od tlapek odlétalo
jehličí. Svištěl jsem ták rychle, až mi ségruše sotva stačila. Usvištěl jsem
mnoho kroků, když v tom jsem po levé tlapce zmerčil další lesní cestu.
Dodnes nevím proč, ale bez rozmýšlení jsem změnil směr. Dál jsem svištěl
z kopečka, když v tom jsem jí zmerčil. Byla tam, za několik vysokými
stromy a za spoustou keřů. Byla tam a zářila do dálky krásná nevelká kaplička.
To se ví, hned co jsem kapličku
zmerčil, opět jsem změnil směr. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem pár
dlouhých skoků a byl jsem u svého cíle. Byl jsem u krásné kapličky, ze které
vytékala vodička.
Nebyla to však jen kaplička
s léčivou vodičkou, co jsem na místě objevil. Protože jsem měl očadla na
stopkách, objevil jsem i neveliký kámen s velikým vytesaným křížem. Tak až
budete u kapličky, kamarádi, mějte také oči na stopkách. Třeba i vy objevíte
zajímavost, o které ani mapy nemají tušení.
Komentáře
Okomentovat