Kostel a kaple s pramene sv. Kateřiny

 

Kraj: Vysočina

Okres: Pelhřimov

GPS souřadnice kostel sv. Kateřiny: 49.2704525N, 15.2772344E

GPS souřadnice kaple a pramen sv. Kateřiny: 49.2712608N, 15.2770631E

Odkaz do map kostel sv. Kateřiny: https://mapy.cz/s/radumodedu

Odkaz do map kaple a pramen sv. Kateřiny: https://mapy.cz/s/mujajubeve

Den byl všelijaký, jenom je jako malovaný. Na obloze se proháněl mrak za mrakem a jen málokdy se mi povedlo zmerčit modrou oblohu. Ale byť mi počasí úplně nepřálo, nedalo mi to, a vyrazil jsem na toulku. Sice jsem bydlel v nádherném luxusním hotelu s kámoši daňky a kámoškou kozou po boku, ale také tam bydlela kámoška veverka a ta mi, jak jinak, dávala pořádně zabrat. Vždyť místo toho, aby zůstala pevně tlapkami na zemi, skákala v korunách stromů z větve na větev a občas na mne hodila žalud či šiku. Chápete to, kamarádi?

 

Ale nebyla to jen nezodpovědná kámoška veverka, která mne přiměla k toulání. Byla to i příroda, o které mi člobrdice tolik vyprávěla. Vždyť tu byla jen pár dní předtím sama. Jenže to jí počasí přálo a málem tu protoulala boty. Snad jen díky tomu se jí podařilo přemluvit člobrdu a vzít mne se ségruší na tenhle nezapomenutelný výlet.

 

Po boku ségruše a pod zrakem člobrdy s člobrdicí toulal jsem se nádhernou přírodou. Tlapkal jsem po měkoučkých lesních cestách, dělal jsem psí kusy se ségruší. Než jsem se nadál, protlapkal jsem vzrostlým lesem a přímo přede mnou objevil se kostel růžovější než růžový.

 

To se ví, jen co jsem kostel zmerčil, vyrazil jsem na průzkum. Vysvištěl jsem jen pár schodů a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem seděl před kostelem a koukal jsem do jeho nitra. To vám bylo něco. V kostele na stěnách merčil jsem krásné malby. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, merčil jsem obrazy. Vší té kráse dominoval zdobený oltář, na který byla radost pohledět.

 

Jak jsem tak seděl a koukal se na oltář, štěklo mi, že mi člobrdice povídala něco o léčivém pramenu kdesi u kostela. Prý to bylo blízko, ale ne zase až tak moc blízko. Pramen měl být kdesi v lese u kapličky jako z pohádky, která je od kostela málem vidět.

 

To se ví, nedalo mi. Ne, že by mi vzpomínka s nápovědou nějak moc pomohla, ale věděl jsem, že kdesi nedaleko je místečko, které je jako stvořené pro můj famfrňáček. Když už jsem měl kostel v merku, sesvištěl jsem ze schodů, rozhlédl jsem se kolem sebe a přemýšlel jsem, kudy bych se vydal dál.

 

Mohl jsem tlapkat všemi směry, jen doleva se mi nechtělo. Vždyť odtamtud jsem přeci přetlapkal a cestou jsem žádný pramen s kapličkou nepotkal. Mohl jsem tlapkat kolem starého stavení z kopečka s lesem po pravé tlapce. Mohl jsem také tlapkat doprava, skoro po rovince, na kraji lesa a louky.

 

Dlouho, předlouho jsem přemýšlel, když v tom jsem viděl, jak se ke mne řítí ségruše. V mžiku byl můj další směr jasný. Vydal jsem se doprava. Rozsvištěl jsem se jako zamlada a nic mne nemohlo zastavit. Svištěl jsem ták rychle, až mi od tlapek odlétalo jehličí. Svištěl jsem ták rychle, až mi ségruše sotva stačila. Usvištěl jsem mnoho kroků, když v tom jsem po levé tlapce zmerčil další lesní cestu. Dodnes nevím proč, ale bez rozmýšlení jsem změnil směr. Dál jsem svištěl z kopečka, když v tom jsem jí zmerčil. Byla tam, za několik vysokými stromy a za spoustou keřů. Byla tam a zářila do dálky krásná nevelká kaplička.

 

To se ví, hned co jsem kapličku zmerčil, opět jsem změnil směr. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem u svého cíle. Byl jsem u krásné kapličky, ze které vytékala vodička.

 

Nebyla to však jen kaplička s léčivou vodičkou, co jsem na místě objevil. Protože jsem měl očadla na stopkách, objevil jsem i neveliký kámen s velikým vytesaným křížem. Tak až budete u kapličky, kamarádi, mějte také oči na stopkách. Třeba i vy objevíte zajímavost, o které ani mapy nemají tušení.