Malý čertův náramek

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3989086N, 13.7636719E

Odkaz do map:  https://mapy.cz/s/rodosatoge

Den byl jako malovaný, stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa, který svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti pluly bílé naducané mráčky, které dělaly Puňťovy samé legrácky. Chvilku ho proháněly po obloze, jindy Puňťu schovávaly. Ale Puňťa se nedal. Paprsky mráčky lehce pošimral a ty z oblohy mizely, jako by se splašily.

 

Tlapkal jsem po měkoučkých lesních cestách skoro po rovince. Člobrdice drandila po mém boku na kolobrndě. Chvilku jsem tlapkal mezi poli, chvilku mezi remízky, ze kterých se ozýval nádherný zpěv kamarádů ptáčků, kteří pěli písně krásnější než krásné.

 

Dlouho, předlouho jsem se toulal nádhernou jihočeskou přírodou, když v tom se uprostřed louky, jen mrňousek přede mnou, objevil malý lesík, který mi byl povědomější než povědomý.

 

To se ví, jen co jsem lesík zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, kopnul jsem do vrtule a než se člobrdice zmohla na slovo, vyrazil jsem kupředu.

 

Svištěl jsem napříč loukou rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Rychle jsem se blížil k lesíku, ale k mému velkému překvapení jsem měl člobrdici stále po svém boku.

 

Chvilku mi trvalo, než mi štěklo, že člobrdice nejde po mém boku, ale že si spokojeně drandí na kolobrndě, které se mi utéct nedaří. Ale v mžiku jsem hodil člobrdici za chvost a spokojeně jsem si svištěl dál. Věděl jsem, že člobrdici za pár chvil setřesu.

 

Přesvištěl jsem louku a než jsem se nadál, byl jsem u lesíku. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly mladé stromy. Z korun mladých stromů ozýval se zpěv kamarádů ptáčků, který se jen tak neslyší. Opustil jsem louku a po úzké pěšince dosvištěl jsem do lesíka. Zpomalil jsem, našponoval jsem ušadla, promrkal jsem očadla a famfrňákem jsem se několikrát zhluboka nadechl. Pomalu, tempem krok sun krok jsem pokračoval po úzké měkoučké pěšince do nitra mladého lesíka.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků, když se přímo přede mnou, za několika málo stromy, objevil balvan větší než velký, vyskládaný z mnoha kamenů.

 

Byl jsem ve svém cíli. Byl jsem na místě tajemnějším než tajemném. Byl jsem u Malého čertova náramku.

 

Tlapky mne donesly namísto mne ták milé, opředené čertovskou pověstí. Tu kdybych vám, kamarádi, štěknul, to byste se mohli bát. Ale až se v mých stopách vydáte, určitě se s pověstí seznamte. Najdete jí na chytré tabuli u křoví, kterým prochází sotva merčitelná pěšinka. Pěšinka, která vás dovede na toto po čertech krásné místo.