Pramen sv. Markéty a sv. Vojtěcha

   

Kraj: Vysočina

Okres: Pelhřimov

GPS souřadnice: 49.2647400N, 15.2682700E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/babovajaca

Den byl jako stvořený pro pořádný odpočinek. Obloha hrála všemi odstíny šedé a já si jen tak polehounil v hotelu. Moc se mi ven nechtělo, ale jak už to tak bývá, nevydržím lenošit dlouho. Tak jsem se nakonec rozhodl vystrčit famfrňák před hotel a objevit místo, které bude někde blízko.

 

Jak jsem si štěknul, tak jsem i udělal. Než byste pro kostičku dosvištěli, už jsem s celou svou smečkou putoval nádhernou počáteckou přírodou. Za chvostem jsem měl letohrádek svatý Vojtěch, před sebou nespočet možností. Kam mne tlapky donesou, to jsem neřešil. Chtěl jsem objevit místo krásné a moc dobře jsem věděl, že kožíšek tlapky nasměruje tím správným směrem.

 

Tlapkal jsem po zpevněné cestě nádhernou alejí do táhlého kopečka. Než jsem se pořádně roztlapkal, už jsem byl v lese. Utlapkal jsem jen pár kroků, když v tom se přímo přede mnou objevil velký dřevěný kříž a za ním cesta měkoučká, posetá malými kamínky.

 

To se ví, neodolal jsem. Jen co jsem měkoučkou cestu zmerčil, změnil jsem směr. Opustil jsem zpevněnou lesní cestu a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěl po měkoučké lesní cestě do mírného kopečka.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost jen tak tak vyrovnal sebemenší zatáčky. Od tlapek se mi prášilo a očadla merčila všechno rozmazaně. Musel jsem svištět opravdu rychle, protože než jsem se nadál, byl jsem na dalším rozcestí.

 

To, že jsem na rozcestí, zjistil jsem až ve chvíli, kdy mé přední tlapky skočily úhybný skok a zadní tlapky chtěly dál svištět rovně. Naštěstí brzy chytly správný směr a než jsem se stihnul rozkoukat, už jsem svištěl kamsi do hloubi lesa z mírného kopečka.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem i dlouhý skok. Než jsem vůbec zjistil, kam svištím, byl jsem na místě krásném, ba až pohádkovém. Před famfrňákem jsem měl kamenný sloup a na něm merčil jsem dva kohouty. Vedle sloupu byla lavička vybízející k posezení. Nechyběla ani chytrá tabule se spoustou informací, ze které jsem se dozvěděl, že jsem u pramenů svaté Markéty a svatého Vojtěcha, které napájí nedaleké městečko Počátky.

 

To vám štěknu, kamarádi, moc jsem se v hotelu divil, jak mají dobrou vodičku. Tak dobrou vodičku, jako v letohrádku svatý Vojtěch nemáme ani doma. Tak dobrou vodičku objevíte možná v mých oblíbených Brdech a určitě tady, ale jinde? To byste museli dlouho hledat. A já si najednou sedím u zdroje této chutné vodičky a zjišťuji, čím že to vlastně je, že je tu vodička ták dobrá.