Studánka U Čůráčku

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - město

GPS souřadnice: 49.7786636N, 13.5199994E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cabebacaka

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal Ko_kotským lesem. Člobrdice drandila na kolobrndě a pochvalovala si hluboký les, kterým jsem jí vedl. Les ták krásně voněl a koruny majestátních buků stínily cestu, po které jsem tlapkal. Do kroku mi pěli kamarádi ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí, a já jsem si připadal, jako bych byl v pohádce.

 

Svištěl jsem po blátivé cestě z prudkého kopečka. Vyhýbal jsem se kamenům, které se mi vrtěly pod tlapkami. Cesta má nebyla vůbec snadná, ale zvládl jsem jí na jedničku. I člobrdice z kopce sjela, ale bahýnko jí ták maskovalo, že už zdálky bylo poznat, že patříme k sobě.

 

Dlouho, předlouho svištěl jsem z prudkého kopečka po nepohodlné cestě, když se po mé levé tlapce objevila chytrá tabule. U tabule zmerčil jsem nádhernou měkoučkou pěšinku, která vedla kamsi z kopečka.

 

To se ví, jen co jsem měkoučkou pěšinku zmerčil, změnil jsem směr. Chytrá tabule mne nezajímala. Byl jsem moc moc zvědavý, kam mne pěšinka zavede.

 

Rychlostí mi už dávno nevlastní, zvědavější než zvědavý, svištěl jsem po pěšince, která vedla po pořádném srázu. Usvištěl jsem mnoho kroků, když mi cestu zkřížil potůček. Kudy dál, bylo mi záhadou. Pěšinka, po které jsem dosud svištěl, mi totiž zmizela kamsi.

 

Stál jsem u potůčku a valil jsem očadla. Vodičkou se mi pokračovat nechtělo. Byť Puňťa zářil na obloze, les byl ták vlhký, že moc teplo nebylo. Stál jsem proto na místě, kroutil jsem kebulí, když v tom jsem po své levé tlapce zmerčil, jak z kopce vytéká pramínek vodičky.

 

To vám štěknu, kamarádi, nevěřil jsem vlastním očadlům. Zblízka jsem se na pramínek podíval a opravdu jsem zmerčil, jak vodička vytéká z odkudsi ze země, ale na zemi by jí jeden pohledal.

 

Chvilku jsem stál na místě a kroutil kebulí, když mi štěklo, že jsem asi objevil pramínek vodičky, který se rozhodl vyvěrat právě tu. Jak jsem tak stál na místě, zmerčil jsem, jak jen mrňousek ode mne, jen pár kroků přede mnou, vlévá se do potůčku další potůček. U malého potůčku zmerčil jsem dřevěnou tabulku a na ní nápis U ČŮRÁČKU.

 

To se ví, k ceduli jsem se vypravil. Jaké bylo mé překvapení, když se jen pár kroků po mé levé tlapce objevil další vývěr průzračné vodičky. Ani tento vývěr nebyl na první pohled patrný, ale bystrému očadlu určitě neunikne.

 

Byl jsem v nádherné přírodě daleko od civilizace, kde vyvěrají pramínky. Byl jsem na místě, kam mnoho člobrdů nezavítá. Ale víte vy co, kamarádi? Ono je to asi dobře. Vždyť najít kout skoro nedotčené přírody, to už se mi jen tak nepoštěstí.