Velký bezděkovský rybník

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.4122172N, 13.7495700E

Odkaz do map:  https://mapy.cz/s/kurutelace

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal nádhernou jihočeskou přírodou. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými hřejivými paprsky zahříval kožíšek. Vlahý větřík vanul a příjemně mne chladil.

 

Svištěl jsem po prašné cestě mezi poli, kde jsem potkával kámoše za kámošem. Míjel jsem kámošky včelky, svištěl jsem s motýly po boku. Občas jsem narazil i na kamaráda čmeldu, který opylovával jednu z mnoha květin, které rostly mezi cestou a polem.

 

Než jsem se nadál, pole jsem měl za chvostem a už jsem svištěl mladým lesem. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. To vám byly, kamarádi, ódy. Zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků jsem jiné zvuky neslyšel. Jaké proto bylo překvapení, když do famfrňáku uhodila svěží vůně vodičky. Očadla ani ušadla neměla o vodičce ani ponětí. Jen ten famfrňák.

 

To se ví, musel jsem zjistit, zda se famfrňák nemýlí. Našponoval jsem očadla, nastražil ušadla, kopnul jsem do vrtule a než se člobrdice stihla pořádně odrazit, už jsem svištěl dál, do hloubi lesa a od tlapek se mi prášilo.

 

Svištěl jsem hlouběji a hlouběji do lesa se všemi smysly v pohotovosti. Tlapky mne nesly rychlostí mi už dávno nevlastní. Člobrdici jsem měl kousek za chvostem. Svištěl jsem ták rychle, co mi tlapky dovolily, když v tom se přímo přede mnou objevilo rozcestí.

 

Svištěl jsem kupředu a ne a ne zpomalit. Užuž jsem byl skoro na rozcestí, když v tom se mé zadní tlapky odrazily, udělaly dlouhý skok, já jsem proletěl jen mrňousek od statného stromu a do dálky daleké ozvalo se čvachtnutí.

 

To vám štěknu, kamarádi, než očadla zmerčila a ušadla zaslechla zurčení vodičky, celé mé já bylo mokré a plavalo si s radostí mi vlastní kamsi. Rybník mne ták překvapil, že než jsem si ho všimnul, už jsem byl jeho součástí. Kdybyste viděli mou radost. Ta vám byla. Ještě dnes, když si na tento výlet vzpomenu, mám na kebuli úsměv od ušadla k ušadlu a nemohu se přestat smát.