Vrchol Kokotsko

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7857675N, 13.5478975E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nomazekehu

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal nádhernou přírodou Plzeňského kraje. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými hřejivými paprsky zahříval kožíšek. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích stromů. Ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Příroda ták krásně voněla, jako voní pouze po dešti.

 

Svištěl jsem do táhlého kopečka po zpevněné lesní cestě. Po pravé tlapce měl jsem vzrostlý les, po levé tlapce merčil jsem spoustu pidi stromků. Mezi pidi stromky merčil jsem keříčky maliní a tolik pěšinek, že bych je ani nespočítal. Mnohokrát jsem se chtěl vydat na průzkum pěšinek a zjistit, kdo v této krásné přírodě bydlí. Ale protože jsem nechtěl být nezvaným hostem některého mého místního kámoše, raději jsem odolal a stále jsem se držel na cestě.

 

Cesta má vedla dlouho rovně, ale brzy se začala klikatit. Ve chvíli, kdy rovinku nahradily zatáčky, změnil se i les, kterým jsem svištěl. Tentam byl vzrostlý les. Nyní jsem svištěl po cestě mezi oplocenkami a místy, kde rostl pidi stromek vedle pidi stromku. V tomto místě les krásně rozkvetl. Mezi stromky rostlo tolik druhů květin různých barev a velikostí, že to byla pastva pro očadla.

 

Merčil jsem květiny žluté i fialové, objevil jsem heřmánek. Pod tlapkami merčil jsem spoustu malých kytiček, mezi kterými pochodovali mí kamarádi z hmyzí říše. Zmerčil jsem spoustu mravenců a malých broučků, objevil jsem dokonce i hovnivála. Také včelky, čmeldy a motýly jsem zmerčil. Ti všichni poletovali z květu na květ a sosali slaďoučký nektar ze všech květin, které jen zahlédli.

 

Nádherným živým lesem svištěl jsem s radostí mi vlastní a užíval jsem si každý krok. Než jsem se nadál, objevil jsem turistický přístřešek a u něj chytrou tabuli. Na chytré tabuli se psalo, že jsem na vrcholu Ko_kotsko a spousta dalších zajímavých informací.

 

Jak jsem tak stál u přístřešku, kroutil jsem kebulí. Na první pohled jsem zmerčil, že na samotném vrcholu ještě nejsem. Pořádně jsem místo prozkoumal, kopnul jsem do vrtule a vyrazil vzhůru k vrcholu, který jsem merčil kdesi přede mnou v mladém lesním porostu.

 

Usvištěl jsem jen pár kroků a byl jsem skoro na vrcholu. Zpomalil jsem a hledal jsem pěšinku, která by mne na vrchol dovedla. Nehledal jsem dlouho. Ve vysoké travičce zmerčil jsem pěšinku jednu jedinou. Opustil jsem lesní cestu a rozvážným krokem vydal jsem se po pěšince. Tlapka střídala tlapku. Než jsem se nadál, byl jsem u hubené tyčky a nevysokého vrcholového kamene.

 

To vám štěknu, kamarádi, cestou na vrchol Ko_kotsko jsem se ani moc nezapotil. Zato jsem si užil nádhernou přírodu, jaká se zmerčí jen málokde. Vím, zdolávání vrcholů bez námahy není pro každého. I já mám raději vrcholy, na jejichž zdolání dlouho vzpomínám. Ale i na Ko_kotsko se vyplatí vyrazit. Vždyť ne každý může zdolávat vrcholy, na které mnohdy i člobrdové lezou po čtyřech. A na Ko_kotsko může vyrazit opravdu každý.