Vrchol Ostrý kámen

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7729325N, 13.5302561E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pususepoha

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal po Plzeňském kraji. Ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Vlahý větřík mi laskal kožíšek. Les ták krásně voněl, jako voní v krásné dny pouze po dešti. Na obloze jsem také občas zmerčil kamaráda Puňťu, jehož paprsky laskaly větve vysokých stromů, ale k mému kožíšku se moc často nedostaly.

 

Svištěl jsem z kopečka po měkoučké lesní cestě. Od tlapek se mi prášilo, chvost se vrtěl radostí a já jsem si užíval každý krok. Člobrdice si spokojeně drandila na kolobrndě po mém boku a byť jsem se jí ze začátku snažil usvištět, zjistil jsem, že má snaha je marná a že si raději užiju toulku se vším všudy, než abych závodil s člobrdicí.

 

Tlapky mne nesly hlouběji a hlouběji do lesa. Kopeček, ze kterého jsem dosud svištěl, se proměnil v rovinku. Po rovince svištěl jsem jen chvilku. Po pár krocích změnila se v kopeček ták neznatelný, že kdyby se člobrdice nemusela na kolobrndě víc odrážet, vůbec bych nepoznal, že stoupám.

 

Stále jsem svištěl hlubokým lesem, ve kterém rostl vysoký strom vedle vysokého stromu. Pod stromy merčil jsem koberec borůvčí a tolik keříků maliní, že bych je ani nespočítal. Pěšinek bylo v lese poskrovnu, ale když už se nějaká objevila, důkladně jsem jí prozkoumal. Zjistil jsem, že v tomto krásném lese přebývají mé kámošky srnečky a také jsem objevil stopu zbloudilého divočáka. Narazil jsem i na několik hub, ale ty mne nechávaly úplně v klidu. Byly ták zvláštní. Jen co jsem se jejich kloboučku dotkl famfrňákem, dostal jsem smyk. A to nemluvím o tom, jak svou žlutou barvou zářily do dálky.

 

Jak jsem tak prozkoumával jednu z pěšinek, najednou na mne mezi stromy vykoukla hubená tyčka. Co ta v hlubokém lese dělala, bylo mi záhadou, kterou jsem musel rozluštit.

 

V mžiku jsem změnil směr. Zabočil jsem doprava, prosvištěl jsem přes pěšinku a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem seděl u tyčky a valil jsem očadla. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byla nádherná příroda. Pod vysokými stromy merčil jsem pěšinky. Široko daleko merčil jsem skoro rovinku. Ale i přesto jsem jen krůček od tyčky objevil vrcholový kámen.

 

To vám štěknu, kamarádi, byl jsem hodně překvapen. A překvapená byla i člobrdice. Pověděla mi, že jsem zdolal vrchol Ostrý kámen. Ale moc jsem jí nevěřil. Vždyť zdolat vrchol skoro po rovince to se jen tak někomu nepoštěstí.