Oslí studánka, CHKO Šumava

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: https://mapy.cz/s/gecevozodu

Odkaz do map: 49.2022458N, 13.1355911E

Byl krásný den a já jsem se toulal Šumavou. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky občas polaskal v kožíšku. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci písně krásnější než krásné. Les, kterým jsem tlapkal, ták krásně voněl, až jsem si připadal, jako bych byl v pohádce.

 

Chvilku jsem tlapkal po zpevněné cestě do táhlého kopečka. Chvilku jsem svištěl po cestě zarostlé vysokou travičkou. Než jsem se nadál, už jsem tlapkal po měkoučké lesní cestě skoro po rovince, zvědav, kam mne cesta zavede.

 

Jak jsem si tak tlapkal, rozhlížel jsem se kolem sebe. Byl jsem součástí přírody, která se jen tak nezmerčí. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Merčil jsem jehličnany i listnáče, merčil jsem stromy vysoké i takové, které bych mnohdy přehlédnul, kdybych neměl očadla na stopkách.

 

Pod stromy rostl mech i borůvčí. Zmerčil jsem i nejednu pěšinku. To se ví, po pěšince bych se moc rád vydal, ale tento průzkum mi byl zapovězen. Prý jsem v místech, kde mám tlapkat pouze po cestách. Ne, že by se mi toto nařízení líbilo a ne, že bych si ho přečetl vlastními očadly. Ale jednou je to psáno a člobrdice mne na zákaz upozornila, tak se musím na cestě držet, ať chci nebo ne. Vždyť je pro dobro místního lesa a mých místních kámošů. Ani já si nezvané hosty domů nepouštím. A proto ani já nechci být nezvaným hostem.

 

S kebulí zamotanější než zamotanou, s očadly ve svém živlu, pokračoval jsem po cestě dál. Chvilku jsem si sice pod fousky ještě poštěkával něco o spravedlnosti, ale najednou jsem zjistil, že nemyslím na nic jiného, než na to, jak je tu krásně i přesto, že mohu tlapkat pouze po cestě.

 

Než jsem se nadál, zjistil jsem, že s radostí mi vlastní svištím si po cestě kamsi do hloubi lesa a nic mne nemůže zastavit. Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem zatáčkou. Než jsem se stihl pořádně rozsvištět, už jsem ležel na cestě a bříško mi chladil proud studené vodičky.

 

Dlouho jsem ležel na cestě a chladil si bříško, když v tom mi štěklo, že vůbec netuším, odkud se tu vodička bere. Široko daleko nebylo po potůčku ani památky a i přesto jsem ležel na cestě, kudy tekla vodička proudem.

 

V mžiku jsem byl na všech čtyřech. V mžiku jsem šponoval ušadla, promrkával očadla a famfrňákem jsem zhluboka větřil. Hned po prvním zavětření ucítil jsem vodičku. To mi zvláštní nepřišlo. Hned po prvním zamrkání zmerčil jsem vodičku. To mi také divné nepřišlo, vždyť jsem koukal do míst, kde jsem dosud ležel. Co mi ovšem zvláštní přišlo, že po první zastřihání ušadly uslyšel jsem zurčení vodičky. To jsem předtím přeslechl.

 

V mžiku jsem byl v pohybu. Skočil jsem dlouhý skok směrem, odkud zurčení vodičky přicházelo. Po prvním skoku následoval další. Ale ke třetímu skoku nedošlo.

 

Stál jsem na místě a valil jsem očadla. Přímo přede mnou merčil jsem kaskádu jezírek ohraničených dřevem. Dřevo bylo porostlé mechem a obrostlé přírodou. Merčil jsem místo zvláštní, na první pohled kouzelné. Merčil jsem Oslí studánku, studánku, která nemá obdoby.

 

Jak se mohlo stát, že jsem o studánce netušil, dodnes netuším. Asi jsem se nechal unést krásnou přírodou, kdo ví. Ale studánku jsem našel a žádný cíl mi neunikl. Tedy snad. Kdo ví. Vždyť já jsem v místní nádherné přírodě úplně zapomněl na důkladný průzkum a i Oslí studánku jsem objevil čirou náhodou.