Pozůstatky stavení, CHKO Šumava

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše, člobrdy a člobrdice toulal nádhernou přírodou chráněné krajinné oblasti Šumava. Na obloze zářil kamarád Puňťa, který mi svými paprsky občas polaskal kožíšek. Kolem Puňti pluly bílé naducané mráčky a dělaly oblohu krásnější než krásnou. Ptáčci mi pěli do kroku písně krásnější než krásné a já byl ten nejšťastnější chlupáč pod sluncem.

 

Tlapkal jsem po písčité lesní cestě do táhlého kopečka. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem spoustu rostlinek. Merčil keříky borůvčí, maliní i ostružiní. Místy jsem merčil mech, jinde jsem merčil pařezy porostlé choroši a dalšími rostlinkami. Tlapkal jsem nádhernou přírodou, připadal jsem si jako v pohádce, když v tom se po mé pravé tlapce jen kousek přede mnou objevila hromada, která do okolní přírody vůbec nezapadala.

 

To se ví, hromadu jsem musel prozkoumat zblízka. V mžiku jsem kopnul do vrtule, chvostem jsem zamával člobrdici s člobrdou na rozloučenou a vyrazil jsem na průzkum.

 

Svištěl jsem k hromadě rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli. Chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Svištěl jsem rychlostí ták rychlou, až se mi příroda kolem mne zdála býti rozmazaná.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, když jsem měl hromadu skoro po svém boku. Skočil jsem pár dlouhých skoků a jeden skok vysoký a byl jsem ve svém cíli. Byl jsem na hromadě kamení a nestačil jsem valit očadla.

 

Stál jsem na nevysoké kamenné stěně. Přímo pode mnou byla díra do země. Merčil jsem okolní stěny, merčil jsem vchod, kterým se do domečku vcházelo. Objevil jsem jednu ze šumavských chaloupek, které v dobách dávno minulých neodmyslitelně patřily k Šumavě. Dnes už Šumavu zdobí z těchto chaloupek občas jen takovéto pozůstatky, o kterých ani mapy nemají tušení.