PP Královský hvozd, CHKO Šumava

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/karosobeme

Bylo časné ráno a já už byl na všech čtyřech. Po boku člobrdice jsem si to mašíroval nádhernou šumavskou přírodou. Hluboký les jsem měl za chvostem. Zpevněná cesta byla tatam. Jen cesta do kopce zdála se mi býti nekonečná. Ale to mi vůbec nevadilo. Tlapkal jsem po úzkých cestičkách místy měkoučkých, jinde kamenných a kochal jsem se výhledy.

 

Tlapkal jsem místy, kde mi svět ležel u tlapek. Merčil jsem vzdálené kopce i kopečky. Merčil jsem pole i louky. Merčil jsem města v dáli daleké i vísky a samoty  jen mrňousek za lesy pod kopcem. Merčil jsem spoustu květin, občas jsem zmerčil vysoký strom.

 

Byl jsem součástí pohádkové přírody, ve které z květu na květ poletovali motýli, čmeldové i včelky. Byl jsem součástí přírody, kde se po zemi procházeli broučci všech druhů i velikostí. Byl jsem součástí přírody, ve které kamkoli očadlo pohlédlo, vždy bylo na co se dívat.

 

Cesta má vedla stále do kopce. Když už jsem si myslel, že jsem na konci cesty, zjistil jsem, že jsem pouze v zatáčce, kde se cesta stáčí a já tlapkám směrem jako by zpět, ale zároveň stále zdolávám kopec. Kopec, který se mi zdál skoro nekonečný.

 

Zdolat nekonečný kopec je zhola nemožné. Vždyť jak byste chtěli zdolat nekonečno. Co ovšem možné je, je užívat si každý krok. Jen málokde se mi stane, že tlapkám tak nádhernou přírodou, že si moc přeji, aby má cesta neskončila. Ale tentokrát se mi to stalo.

 

Utlapkal jsem mnoho kilometrů, nastoupal jsem mnoho metrů a stále jsem byl plný sil. Každý krok jsem si užíval. Čím více jsem si cestu užíval, tím radostněji jsem si tlapkal. Čím radostněji jsem si tlapkal, tím více se příroda kolem mne měnila. Chvilku jsem tlapkal mezi stromy po vyšlapané pěšince. Chvilku jsem tlapkal místy, kde mne vysoká travička šimrala na bříšku ták móc, až mne přiměla dělat psí kusy. Rozrošťačený jsem tlapkal dál, když v tom se přede mnou objevil nevysoký bílý kámen.

 

To vám štěknu, kamarádi, já se kamene tak lekl, až jsem se posadil. Kde jen se tu kámen vzal, bylo mi záhadou. Ještě větší záhadou mi ovšem bylo, kde jsem se u tohoto kamene vzal já. Vždyť dosud jsem si tlapkal po Šumavě v České republice a najednou mi stačil krok a byl bych tlapkal Německem.

 

Do Německa se mi moc nechtělo. To víte, tam nejsou šumavské pěšinky takové, jako u nás. V Německu jsou opravené a toulat se po nich není skoro vůbec žádná výzva. Zato u nás, to je jiná. A za to jsem moc moc rád. Jsem moc rád, že u nás si pěšinky zachovaly přírodní ráz a moc si přeji, aby to tak i zůstalo.