Pramen Smoliveckého potoka, CHKO Brdy

    

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5748178N, 13.7724256E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kujanazadu

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, kterému na obloze dělaly společnost bílé naducané mráčky. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích. Les krásně voněl, ptáčci pěli písně krásnější než krásné a já jsem byl ten nejšťastnější chlupáč pod sluncem.

 

Svištěl jsem po zpevněné lesní cestě z kopečka, když v tom jsem se ocitl na rozcestí a musel jsem se rozhodnout, kudy dál. Mohl jsem tlapkat doprava, neznámo kam po měkoučké lesní cestě. Mohl jsem svištět dál, přímo za famfrňákem, po zpevněné lesní cestě. Mohl jsem se také vydat dál, po měkoučké lesní cestě protkané spoustou hlubokých louží.

 

Dodnes nevím proč, ale něco ve mne mi štěkalo, abych se vydal dál, kupředu, přímo za famfrňákem. Už jsem se roztlapkával, když v tom mi člobrdice pověděla, že mám tlapkat doleva. Nejdříve jsem nevěřil svým ušadlům. Vždyť i člobrdice moc dobře viděla, jak cesta vypadá. Ale přesto trvala na svém.

 

Pobízet jsem se moc dlouho nenechal. Lázně jsou lázně. Vydal jsem se doleva, směrem, na které člobrdice trvala. Protlapkal jsem několik louží, které byly ták hluboké, až mi namočily více než jen bříško. Protlapkal jsem několika super bájo lázněmi, ve kterých člobrdice málem nechala boty, když v tom mne do famfrňáku uhodila vůně dlouho stojící vodičky.

 

To se ví, neodolal jsem. Louže jsou sice louže, ale stojatá vodička, to je něco. Bahýnko jsem už v kožíšku měl, vodičku z louží také. Už mi v kožíšku chyběla opravdu jen stojatá vodička. Jen co jsem stojatou vodičku navětřil, změnil jsem směr a už jsem svištěl slalom mezi stromy do hloubi lesa.

 

Obsvištěl jsem mnoho stromů, na pěšinku ne a ne narazit. Podle vůně větřil jsem, že se svému cíli blížím. Čím déle jsem za omamnou vůní svištěl, tím více štípavých kámošů z hmyzí říše kolem mne poletovalo. Čím více kámošů z hmyzí říše kolem mne poletovalo, tím více štípanců jsem v kožíšku měl. Užuž jsem se viděl ve vodičce, když v tom se objevila přímo přede mnou. Voněla ták omamně, až jsem usoudil, že takhle voňavá vodička by mému kožíšku asi dobře neudělala.

 

Stál jsem u vodičky a valil jsem očadla. Byl jsem u pramene Smoliveckého potoka, ve kterém se ták rád koupu, když se vydám na Formanskou stezku nebo k bývalému Kocovu mlýnu. Ale že má můj oblíbený potůček až takhle voňavý pramen, to by mi ani ve snu neštěklo.

 

Byť jsem se ve vodičce nevykoupal a raději ani neosvěžil, byl jsem moc rád, že jsem se k pramínku vydal. Vždyť je to pro mne symbolické místečko. A, kdo ví, třeba se jednou vyčistí.