U Tetřeva, CHKO Šumava

    

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.2008992N, 13.1469081E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fesakugomo

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice a pod dohledem kamaráda Puňti toulal Šumavou. Ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Příroda nádherně voněla. A byť Puňťa zářil na obloze a začínal být teplý den, paprsky kamaráda Puňti se k mému kožíšky přes větve vysokých stromů skoro nedostaly.

 

Spokojenější než spokojený tlapkal jsem po boku člobrdice a užíval jsem si každý krok. Nikam jsem nespěchal. Ba naopak. Tlapkal jsem rozvážně, jako správný Frája a všímal jsem si každého kousku nádherné přírody, jejíž jsem byl součástí.

 

Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Merčil jsem jehličnany, občas jsem zmerčil i strom listnatý. Mezi zpevněnou cestou, po které jsem tlapkal, a lesem, byl široký pruh travičky, ve které kvetla spousta květinek. Na květech květinek pozoroval jsem práci mých kámošů z hmyzí říše. Merčil jsem čmeldy a včeličky, merčil jsem kámoše motýly. Všichni tito kamarádi měli co dělat, aby všechny květy co nejlépe opylovali. A přesto si ještě stihli spokojeně bzučet u práce. Do vší té krásy, jejíž jsem byl součástí, mile zurčel potůček, který tekl opodál.  

 

Tlapkal jsem si spokojeně do táhlého kopečka, užíval jsem si každý krok a čím dál tím častěji jsem míjel malou dřevěnou směrovku s nápisem U TETŘEVA. Kebule mi cedulku nebrala. Vždyť kde by se tu vzal tetřev? Zmerčit kámoše tetřeva, to se jen tak někomu nepovede. A mne už jakou dobu doprovází směrovky ukazující kamsi, kde by měl být.

 

Směrovky mne nenechaly v klidu. Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že u každé další směrovky se těším, až objevím směrovku další. Vždyť na každé směrovce bylo číslo. A čím více směrovek jsem minul, tím menší číslo na směrovce bylo. S každou další směrovkou jsem si byl jistější a jistější, že nebude dlouho trvat a brzy budu U Tetřeva.

 

Co mne U Tetřeva čeká, to jsem celou cestu netušil. Ale s každou další cedulkou jsem byl natěšenější. Když jsem po dlouhé době dotlapkal na rozcestí, kde směrovka U TETŘEVA neměla už žádné číslo, štěklo mi, že už jsem u svého cíle.

 

Radostí jsem si vyskočil. Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem jí mával chvostem na rozloučenou. Vydal jsem se směrem, jakým směrovka ukazovala. Opustil jsem lesní cestu, obtlapkal jsem mladý rozčepýřený stromek a už jsem si to tlapkal po měkoučké pěšince do hloubi lesa.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků, když jsem zmerčil dřevěné sezení. Za sezením zmerčil jsem další sezení. U druhého sezení merčil jsem dva mladé člobrdy. V tu chvíli jsem se posadil a čekal jsem, až se ke mne přidá člobrdice.

 

S člobrdicí po boku tlapkal jsem dál. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem do míst, kam mne pěšinka vedla. Ušadla, očadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Než jsem však pořádně zavětřil, než jsem stihl promrkat očadla, už jsem byl u potůčku, ve kterém jsem objevil spoustu piv a limonád.

 

To vám štěknu, kamarádi, široko daleko, až na dva tuláky a mne s člobrdicí, nebylo živé duše. A přesto se v místním potůčku chladilo tolik piva, kolik by ho nevypil ani největší žíznivec. Ani limonád nebylo ve vodičce málo. A široko daleko nikde nikdo.

 

Byl jsem v baru U Tetřeva. Byl jsem na místě, o kterém bych si nemyslel, že může v dnešním světě fungovat. Ale ono funguje. Je moc krásné. Příroda kolem něj je úchvatná. A když jsem se po pár hodinách kolem baru vracel, zjistil jsem, že se tu člobrdové opravdu zastavují, fotí se tu a občerstvují. Řekněte, není to nádhera?